8 C 336/2021-29 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] na dobu neurčitou smlouvu č. [číslo] o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti do odběrného místa [obec a číslo]. Žalovaná se zavázala hradit za elektřinu zálohy ve výši 2 110 Kč měsíčně a případný nedoplatek vyúčtování. Žalovaná z konečné faktury [číslo] ze dne [datum] neuhradila 4 950 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Je prokázáno, že na základě č. [číslo smlouvy] o sdružených službách dodávky elektřiny/zemního plynu pro domácnosti ze dne [anonymizováno] [byla] žalobkyní žalované dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa]. Dne 6. 11. 2020 žalobkyně vyhotovila upomínku. Žalobkyní ale nebylo prokázáno doručení předmětné faktury a upomínky do sféry dispozice žalované, když sama žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že se jí nepodařilo dohledat doklad o odeslání faktury. Ani z předžalobní upomínky není možné zjistit přesné údaje o původu nárokované částky, takže tato upomínka – která byla prokazatelně žalované odeslána – nemůže fakturu nahradit. Naopak prokázáno je doručení žaloby, obsahující identifikaci nárokované pohledávky v minimálním, avšak dostačujícím rozsahu, žalované do jejích vlastních rukou dne 13. 10. 2021. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je vztahem z kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) za podmínek stanovených § 50 zákona č 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ EnZ“), podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit její cenu. Zatímco žalobkyně zmíněné dodávala, žalovaná ve shora uvedeném rozsahu své povinnosti nedostála. Soud proto žalobě ohledně jistiny vyhověl. Do prodlení s její úhradou se však žalovaná dostala až poté, kdy se do sféry její dispozice dostala žaloba, z níž se o existenci dluhu dozvěděla, resp. dozvědět mohla. Žalobkyně má proto právo na úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. až ode dne následujícího po doručení žaloby. Ve zbytku – tedy v části nároku na úrok z prodlení - soud žalobu zamítl. Žalobkyně měla ve věci jen nepatrný neúspěch, ve smyslu § 142 odst. 3 OSŘ tak má vůči žalované právo na náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. V tomto případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu, podávanou stejnou žalobkyní na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, soud proto postupoval dle shora uváděných ustanovení AT. Žalobkynin advokát vykonává advokacii jako společník právnické osoby, která je registrována k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.