8 C 466/2020-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou, ve znění opravy písařské chyby, domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“), a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je jistina úvěru [částka], dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru [částka], který byl splatný dne [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová stránka], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. III.1 obchodních podmínek. Po dokončení registrace žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru [částka] a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem úvěrové smlouvy [číslo smlouvy]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru [částka] splatný v den splatnosti úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale nebyl žalovaným uhrazen, přestože byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu. Žalobkyní předložená smlouva není žalovaným podepsána, když v rubrice určené pro podpis klienta se uvádí, že smlouva byla podepsána„ [typ podpisu] [anonymizována dvě slova]:„ [anonymizováno]“. Vzhledem k tomu, že shluk písmen a číslic ve tvaru„ [podpis]“ zcela zjevně není podpisem ve smyslu řetězce písmen či znaků či znaku jednotlivého (parafy), kterými jednotlivec obvykle potvrzuje svůj souhlas s tím či oním textem, ale jedná se o ad hoc přidělený identifikátor, byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ vyzvat k prokázání tvrzení, že tento identifikátor (tzv. [podpis]) k textu smlouvy skutečně připojil žalovaný a projevil tím svůj souhlas se smlouvou. Dále žalobkyní nebylo prokázáno, jak prověřila její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci [právnická osoba] [anonymizováno] sp. zn. C [číslo] - ECLI:EU:C: [číslo], dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 v řízení sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyní nebylo prokázáno ani poskytnutí tvrzené částky právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, když k důkazu předložený fragment výpisu z účtu neprokazuje, kým byl vyhotoven, součástí jaké listiny původně byl, ani kdo byl majitelem účtu, z nějž platba měla být uskutečněna. Navržený důkaz dotazem na bankovní ústav, z jehož účtu byla provedena transakce, o tom, že byl poskytnut úvěr, nemůže prokázat, na čí účet byla částka poukázána. Soud byl připraven žalobkyni poučit, že nebude-li prokázáno uzavření smlouvy a prověření úvěruschopnosti žalovaného, ani poskytnutí tvrzené finanční částky žalovanému, soud žalobu zamítne. O možnost vyslechnout si poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí na jednání soudu připravila. Protože nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy ani poskytnutí finanční částky žalovanému, a tedy ani vznik bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), soud žalobu zcela zamítl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, jemuž tak dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však byl po celé řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci nemají vůči sobě na náhradu nákladů řízení právo.