9 C 97/2020-30 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne [datum] a jejím rozšířením ze dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal vlastníkem bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku [číslo] to vše v [katastrální uzemí]. Po prodeji bytových jednotek v předmětných domech vzniklo [název žalobkyně], tj. žalobce (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). Z titulu členství ve [anonymizováno] vlastníků a v souladu s ustanovením čl. 13 stanov schválených dne 6. 5. 2015 byl žalovaný povinen hradit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku, hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Rozhodnutím [anonymizováno] vlastníků ze dne 21. 10. 2019 bylo stanoveno, že příspěvek na správu domu a pozemku činí 35 Kč za m2, žalovaný byl tedy povinen platit částku 1 807 Kč měsíčně. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatek za správcovství ve výši 130 Kč měsíčně. Uvedené částky žalovaný neuhradil za měsíce únor až duben 2020, za toto období činí dlužná částka 5 811 Kč. Dále dle stanov [anonymizováno] vlastníků byl žalovaný povinen hradit zálohy na poskytované služby, které v roce 2020 u žalovaného měsíčně činily 1 593 Kč, tyto zálohy žalovaný neuhradil za měsíce únor až duben 2020, celkem ve výši 4 779 Kč. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dlužil žalobci částku celkem 10 590 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. Dne 8. 9. 2020 učinil žalobce podání, ve kterém žaloval nárok za další období, a to za květen až červenec 2020, tedy o zaplacení dalších 10 590 Kč s příslušenstvím. Tento další nárok žalobce odůvodnil tím, že o podané žalobě ze dne [datum] nebylo dosud rozhodnuto a žalovaný ani nadále nehradí měsíční úhrady za fond oprav a zálohy na služby ve výši jak již uvedeno výše. Žalovaný tak ke dni 8. 9. 2020 dlužil žalobci za měsíce únor až července 2020 celkem částku 21 180 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání a veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 4. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2913/2011 ze dne 15. 3. 2012„ o změnu žaloby nejde v případě, kdy žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok a dojde tak k tzv. objektivní kumulaci nároků; uplatnění tohoto dalšího nároku je třeba považovat za další žalobu. Soud v takovém případě nemůže rozhodnout o nepřipuštění„ změny návrhu na zahájení řízení“ …“ Soud proto tímto rozsudkem rozhodl o celé žalované částce 21 180 Kč, skládající se z původního nároku ve výši 10 590 Kč, uplatněného v žalobě ze dne [datum] a nároku ve výši 10 590 Kč, uplatněného v doplnění žaloby ze dne [datum], a to bez dílčího procesního rozhodnutí o připuštění či nepřipuštění změny žaloby. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku [číslo] to vše v [katastrální uzemí]. Po prodeji bytových jednotek v předmětných domech vzniklo [název žalobkyně], tj. žalobce. Z titulu členství ve [anonymizováno] vlastníků a v souladu s ustanovením čl. 13 stanov schválených dne 6. 5. 2015 byl žalovaný povinen hradit stanovené příspěvky na správu domu a pozemku, hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Rozhodnutím [anonymizováno] vlastníků ze dne 21. 10. 2019 bylo stanoveno, že příspěvek na správu domu a pozemku činí 35 Kč za m2, žalovaný tak byl povinen hradit částku 1 807 Kč měsíčně. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatek za správcovství ve výši 130 Kč měsíčně. Uvedené částky žalovaný neuhradil za měsíce únor až červenec 2020, za toto období činí dlužná částka 11 622 Kč. Dále dle stanov [anonymizováno] vlastníků byl žalovaný povinen hradit zálohy na poskytované služby, které v roce 2020 u žalovaného měsíčně činily 1 593 Kč, tyto zálohy žalovaný neuhradil za měsíce únor až červenec 2020, celkem ve výši 9 558 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu vždy za příslušné dlužné období, avšak žalovaný na výzvy nereagoval. 6. Podle ust. § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 7. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobce tvrdil a prokázal, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku [číslo] to vše v [katastrální uzemí] a že byl povinen hradit měsíční úhrady za fond oprav a zálohy na služby ve výši uvedené žalobcem. Žalovaný tyto měsíční úhrady neuhradil za měsíce únor až červenec 2020. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na náhradu úroků z prodlení, které jsou požadovány ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke splatnosti jednotlivých částek, a ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch. Stav zastoupení je rozhodující v okamžiku, kdy soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení. Byl-li účastník řízení zastoupen, avšak později došlo k ukončení zastoupení a v okamžiku rozhodování o náhradě nákladů řízení účastník zastoupen není, platí se náhrada nákladů řízení tomuto účastníku. Žalobce byl zastoupen advokátem od podání žaloby do [datum]. Žalobci dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, včetně právního zastoupení advokátem. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 059 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, 2 x předžalobní výzva prostá, žaloba, rozšíření žaloby), z toho 2 úkony počítané z jistiny 10 590 Kč (převzetí věci, žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT ve výši po 1 540 Kč dle § 7 bod 5. AT, 1 úkon počítaný z jistiny 21 180 Kč (rozšíření žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 1 980 Kč dle § 7 bod 5. AT, a 2 úkony počítané z jistiny 10 590 Kč (2 x prostá výzva) dle § 11 odst. 2 písm. h) AT ve výši po 770 Kč dle § 7 bod 5. AT, v celkové výši 6 600 Kč, a 5 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč. Advokát žalobce byl registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši 1 701 Kč. Úhrada soudního poplatku je osobní povinností žalobce a není z něj tudíž počítáno DPH.