10 C 195/2022-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne 19. 12. 2018 se společností [právnická osoba], Smlouvu [číslo] s produktovým názvem C2 [ulice] v hotovosti měsíční 08/ 2018 na základě níž byla postupitelem žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 36 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve Smlouvě postupiteli zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 34 774 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku postupiteli zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činí 3 932 Kč. Žalovaný následně na pohledávku postupitele uhradil celkem částku ve výši 18 828 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek požaduje žalobkyně smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení a dále požaduje sankční poplatky ve výši 3 000 Kč. Dne 28. 1. 2022 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitel žalobkyni postoupil pohledávku z titulu předmětné Smlouvy Smlouva o postoupení nabyla účinnosti ke dni 1. 2. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 19. 12. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč, za sjednaného poplatku ve výši 34 774 Kč, tj. celkem měl žalovaný vrátit žalobkyni částku 70 774 Kč a to v 18 měsíčních splátkách po 3 932 Kč, když poslední splátka měla činit částku 3 930 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku 18 828 Kč. Právním předchůdcem byl pohledávka dne 28. 1. 2022, s účinností ke dni 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. 4. Soud neprovedl a zamítnul navrhovaný důkaz a to výslech svědkyně [jméno] [příjmení], zprostředkovatelky právního předchůdce žalobkyně, s ohledem na jeho nadbytečnost. Svědkyně se měla vyjádřit k výši RPSN a k poplatkům, které byly sjednány. Výše RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů, byla zcela zjevná a byla prokázána smlouvou o zápůjčce, ze které vyplynulo, že RPSN byla sjednána ve výši 16 146 %. Stejně tak u sjednaných poplatků byla zřejmá jejich výše a tvrzený důvod sjednání (k tomu viz 6 odstavec rozsudku). <i>5. Podle § 2911 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, je neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 36 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 19. 12. 2018 ve smyslu ust. § 2390 ObčZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 ObčZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 16 052 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 900 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem ve výši 8 822 Kč, když žalovaný se na poskytnutou jistinu zápůjčky ve výši 36 000 Kč zavázal uhradit úrok včetně poplatků ve výši 34 774 Kč, tedy celkem částku 70 774 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce 18 měsíců. Tato ujednání sice byla ve smlouvě uvedena jasně a srozumitelně, avšak byla sjednána naprosto nepřiměřeně a v celku až v absurdní výši, když i RPSN, uvedená ve smlouvě samotnou právní předchůdkyní žalobkyně, činila 16 146 %. V článku 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Výše smluvní pokuty je v souvislosti s dalšími ujednáními nepřiměřená a to i s ohledem na to, že žádné sankce nebyly sjednány pro případ, kdy by byla smlouva porušena právní předchůdkyní žalobkyně. V článku 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakož paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Je zřejmé, že v případě všech výše uvedených„ poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 8 822 Kč. Současně sjednaná zápůjční úroková sazba měla činit 29 % ročně, avšak při součtu úroku a poplatků se reálně jednalo o navýšení o několik desítek procent a to na výši 96,6 % a to v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala v prosinci 2018, tj. v době uzavření smlouvy o zápůjčce, na výši 8,59 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá, žalobkyně ji ani netvrdila, avšak úrok byl mnohonásobně překročen, resp. navýšen. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků, včetně poplatků, podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, a s ohledem na další výše uvedené závěry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatná. 7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné. 8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 36 000 Kč a žalovaný již zaplatil částku 18 828 Kč, vyhověl soud žalobě co do částky 17 172 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2009 sp.zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem II. musel soud část žalobu zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání a tak byly i další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě většího úspěchu na straně žalovaného má tento nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že na jeho straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, žalovaný žádné náklady ani neuplatňoval, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.