11 C 36/2022-26 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v jejímž rámci byl sjednán rovněž nájem dvou zařízení ([anonymizována dvě slova] a MODEM [anonymizováno]) za nájemné ve výši 140 Kč měsíčně za obě zařízení a dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč (MODEM), resp. 2 000 Kč ([anonymizováno]) v případě, že by pronajaté zařízení nevrátil do 14 dní od ukončení smlouvy. Pro opakované porušení platebních povinností žalovaného odstoupila předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 7. 4. 2020 od smlouvy. Žalobkyně, která je právní nástupkyní společnosti [právnická osoba] v důsledku fúze, se v řízení domáhala úhrady neuhrazených smluvních pokut za nevrácená zařízení ve výši 4 000 Kč, dále dlužného nájemného za zařízení vyúčtovaného fakturou [číslo] ve výši 140 Kč. Po provedeném dokazování soud podané žalobě nemohl vyhovět, neboť z žádného důkazního prostředku nevyplývá, že žalovaný v žalobě uvedená zařízení skutečně převzala. V zakázkovém listu, jehož se žalobkyně dovolává, žádné prohlášení žalovaného o převzetí nějakého zařízení není. Formulář zakázkového listu ani zařízení uvedené v žalobě nezmiňuje a z ničeho se nepodává nepochybný závěr, že by byla žalovanému předána a že by je žalovaný převzal, jakkoliv jinak zakázkový list obsahuje řadu značně nesrozumitelných heslovitých údajů technického charakteru a jakkoliv obsahuje volné řádky pro doplnění nepochybného údaje o předání a převzetí zařízení. Předložený zakázkový list tak svým obsahem reprezentuje spíše technickou instrukci pro pracovníka provádějícího instalaci telekomunikačního zařízení, než listinu zachycující právní a faktický úkon jednoznačného a srozumitelného obsahu pro laika a spotřebitele. Jestliže nebylo prokázáno předání zařízení žalovanému, pak nelze mít za důvodné nároky odvozované od takového předání. Soud tedy žalobu zcela zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.