11 C 427/2021-20 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se je zavázal spolu s poplatkem ve výši 9 816 Kč zaplatit v týdenních splátkách ve výši 364 Kč, nicméně žalovaný uhradil na svůj závazek toliko 14 400 Kč, které žalobkyně započetla jednak na jistinu, jednak na poplatek. Žalobou tak uplatnila po žalovaném zaplacení částky 7 416 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 3 864 Kč a dále z nesplacené části„ poplatku“ ve výši 3 552 Kč, přičemž posléze uvedený poplatek je tvořen souhrnem úroků, poplatku za zpracování a doručení úvěru a dále poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobou uplatněným nárokům pak soud nemohl vyhovět, neboť žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení označila jediný důkazní prostředek, a to platební historii, která však není z hlediska požadavku na prokázání rozhodných skutečností (založení závazku s obsahem v žalobě uvedeným, čerpání úvěru) důkazním prostředkem relevantním, neboť z něj tyto (sporné) skutečnosti nevyplývají. Poučení o neunášení důkazního břemene se poskytuje při jednání v závislosti na výsledcích provedeného dokazování, nicméně o toto poučení se žalobkyně z vlastní vůle připravila, neboť se k nařízenému jednání nedostavila. Žalobkyně tak neprokázala žádnou z rozhodných skutečností a soudu tak nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.