11 C 452/2021-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] došlo k jednáním o uzavření úvěrové smlouvy, jejíž uzavření žalobkyně není schopna doložit, tudíž se domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 17 000 Kč, které odpovídá prostředkům převedeným původní věřitelkou žalovanému dne 9. 1. 2019. Uplatněnou pohledávku žalobkyně získala od původní věřitelky postoupením. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se strana žalující nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Žalobkyně přitom s jedinou výjimkou nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání svých sporných tvrzení (žalovaný se nijak nevyjádřil, tudíž žádné žalobní tvrzení neučinil nesporným). Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli, kdy tento postup soudu byl pro žalobkyně zřejmý z řady předchozích obdobných věcí. K důkazu byl navržen toliko„ výpis z bankovního účtu žalobkyně“, nicméně žádný výpis z účtu jednak doložen nebyl (doloženo bylo toliko torzo tabulkového zápisu, podle kterého dne [datum] snad měla odejít z blíže nezjištěného účtu částka 17 000 Kč na tam uvedený účet neznámého majitele), jednak není zřejmé, jakou souvislost má účet žalobkyně s tvrzením o převodu peněžních prostředků ze strany její právní předchůdkyně. Žádné další sporné skutečnosti prokázány být nemohly, neboť žalobkyně jejich prokazování nenavrhla (viz bod C návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyhrazený pro označení důkazů). Soud si přitom nemůže o své vůli vybírat, které z přiložených skenovaných listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže, neboť v tomto rozsahu nejde vůbec o procesní podání obsahující procesní úkon žalobkyně, nýbrž pouze o automaticky vygenerovaný seznam připojených listin, který může sice někdy obsahovat některé z navržených důkazů, byť jen ty v elektronické podobě, ale současně i řadu dalších nedůkazních dokumentů, př. různé plné moci, pověření, osvědčení o registraci, vyúčtování, různé propagační materiály a další pestré přílohy, leckdy bez jakékoliv vazby k předmětu řízení, stejně tak ovšem žádné důkazy obsahovat vůbec nemusí) k důkazu provede a které nikoliv. Lze tak uzavřít, že soud nemohl žalobě vyhovět pro neunesení břemene důkazního v otázce aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně v tomto směru přes výzvu soudu nenavrhla žádné důkazy k základní sporné otázce nabytí uplatněné pohledávky od úvěrující, kdy bez jejího prokázání nemá smyslu zabývat se dalšími skutečnostmi. Soud tedy žalobu, stejně jako v mnoha předchozích případech pro totožný nedostatek zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.