12 C 385/2021-23 — Okresní soud v Chebu

Předmět řízení žalobkyně vymezila žalobou, kterou se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], na základě níž tato poskytla žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 020 Kč nejpozději dne 25. 11. 2015, což dosud neučinila. Podané žalobě soud nemohl vyhovět, neboť žalobkyně neoznačila, vyjma výpisu z bankovního účtu a vyžádání zprávy od [právnická osoba], žádné důkazy k prokázání jednotlivých žalobních tvrzení, tudíž neunesla důkazní břemeno v otázce vzniku uplatněné pohledávky, stejně jako v otázce aktivní legitimace žalobkyně ohledně tvrzené pohledávky. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na [právnická osoba], kdo byl majitelem a disponentem účtu číslo [bankovní účet], a zda byla na tento bankovní účet zaslána v říjnu 2015 částka 4 000 Kč, neboť žalobkyně by ani případným prokázáním skutečnosti, že majitelem a disponentem tohoto bankovního účtu je žalovaná, neprokázala aktivní legitimaci v řízení, ani uzavření smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a současně se ani nedostavila k jednání soudu, kde by jí bylo poskytnuto poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ve smyslu § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, neboť závěr o tom, že strana neunáší důkazní břemeno, soud nemůže učinit jindy (popř. dříve) než právě při jednání, neboť tento závěr je již výsledkem procesu hodnocení důkazů, přičemž důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Provádění důkazů pak dle platné procesní úpravy zásadně nelze činit jinde než při nařízeném jednání. Jiné důkazní návrhy žalobkyně neoznačila, přičemž je nutno uvést, že přílohy žaloby jsou listiny, které žalobce k žalobě přiloží, kdy se jedná např. o plnou moc k zatupování či osvědčení plátce DPH, tedy často listiny, které neslouží k prokázání žalobních tvrzení. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího (př. rozsudek ze dne 17. 9. 2014, č. j. 25 Co 178/2014-122, rozsudek ze dne 29. 4. 2015, č. j. 25 Co 103/2015-51, rozsudek ze dne 27. 1. 2015, č. j. 64 Co 197/2014-51). Soud tak podanou žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšné žalované. Na straně žalované soud žádné náklady řízení neshledal, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.