12 C 444/2021-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy žalobkyně tak, že písemným čestným prohlášením neoznámil, že nesplňuje podmínky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také„ zákon“), stal se v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona, poplatníkem televizního poplatku, o čemž byl žalobkyní informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatky po 135 Kč měsíčně za měsíce únor 2020 až prosinec 2020, včetně tohoto měsíce, v celkové výši 1 485 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, jak jí ukládá shora zmíněný zákon, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má za prokázané, že výzvou ze dne 21. 5. 2019, která byla žalovanému doručena dne 28. 5. 2019, vyzvala žalobkyně žalovaného s ohledem na to, že žalovaný je adrese [adresa žalovaného], aby tento žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy zaslal žalobkyni v případě, že televizní přijímač nevlastní či neužívá, čestné prohlášení, které bylo přílohou dopisu s poučením o tom, že pokud žalovaný na tuto výzvu nebude reagovat, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2019 informovala žalovaného o tom, že s ohledem na to, že žalovaný nereagoval na předchozí výzvu žalobkyně, stal se poplatníkem televizního poplatku s tím, že první poplatek bude předepsán za září 2019. Následnými výzvami byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Příslušná osoba tak není povinna hradit televizní poplatek v případě, že nesplňuje podmínky dle ust. § 3 odst. 2 č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dle něhož je poplatníkem televizního poplatku nejen osoba, která vlastní televizní přijímač, ale taktéž osoba, která drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač), a buď čestně prohlásí tyto skutečnosti České televizi, případně poté, co již byla v evidenci poplatníků přihlášena, následně sdělí, že přestala splňovat podmínky dle ust. 3 odst. 2 a z evidence se odhlásí. V předmětné věci bylo prokázáno, že výzva žalobkyně ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona, byla žalovanému doručena dne 28. 5. 2019, přičemž žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobkyni oznámil písemným čestným prohlášením, které bylo přílohou výzvy, že nesplňuje podmínky ust. § 3 odst. 2 zákona, a není tak poplatníkem televizního poplatku. Pokud tedy žalobkyně zařadila žalovaného do evidence poplatníků od září 2019, což žalovanému dopisem ze dne 28. 8. 2019, sdělila, byl od tohoto data žalovaný povinen hradit poplatky, tedy i po celé žalované období od 1. 2. 2020 do 31. 12. 2020 po 135 Kč měsíčně, neboť žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by se z evidence poplatníků, do níž byl zapsán na základě zákonné fikce ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona, odhlásil. 6. Povinnost hradit poplatek a jeho výše vyplývá z § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobě proto bylo vyhověno a soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, neboť žalobkyně jej požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti té které platby poplatku a ve výši, která odpovídá § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 400 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalovaného za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám advokáta žalobkyně.