13 C 106/2021-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 2 540 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou měla uzavřenu smlouvu ke službě Twisto účet. Žalobkyně umožňuje zákazníkům zřídit si Twisto kartu, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného Twisto účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa], kde je možné vyplnit formulář o vystavení Twisto Karty. Žalovaná využila služeb v celkové výši 2 991 Kč a uhradila pouze částku 1 500 Kč. Žalovaná vzala na vědomí, že žalobkyně má nárok na poplatek z prodlení a na tomto poplatku žalobkyně požaduje 950 Kč. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně předložila Smlouvu k službě Twisto účet, kterou měly uzavřít se žalovanou dne 19. 3. 2019. Na této smlouvě ovšem není zachycen podpis žalované. Uvedená skutečnost je prokazována předmětnou smlouvou. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1740 ObčZ osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. V předmětné věci nebylo prokázáno uzavření smlouvy tvrzeným způsobem, protože pod smlouvou zcela absentuje jakýkoliv podpis, včetně SMS kódu. Navíc unikátní SMS kód ze své podstaty není obvyklým podpisem žalované a ničím není prokazováno, že právě žalobkyní tvrzený SMS kód byl žalované zaslán a že by ta jej připojila jako svůj elektronický ad hoc podpis k tvrzené smlouvě. Výpis z žalobkynina interního systému je soukromou listinou vyhotovenou samotnou žalobkyní, tedy důkazem nedostatečně nezpůsobilým prokázat jednání žalované. Tvrzení o tom, že žalovaná zadala autorizační klíč a že bez zadání autorizačního klíče by k podpisu smlouvy nemohlo dojít, též není ničím prokazováno. Stejně tak není prokázáno, že žalobkyně skutečně za žalovanou třetím osobám uhradila žalované závazky, když předložené listiny toto neprokazují vzhledem k tomu, že se jedná o soukromé listiny jednostranně vyhotovené žalobkyní, bez jakéhokoliv zjevného odsouhlasení žalovanou, či potvrzené třetí stranou. Za takové situace nemohl soud žalobě vyhovět ohledně žalobkyní uplatňovaných nároků, majících oporu v tvrzeném smluvním ujednání. Žalobě pak nemohlo být vyhověno ani zčásti z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž by došlo, pokud by bylo prokázáno, že žalobkyně plnila za žalovanou její závazky, neboť ani toto plnění není ničím prokázáno. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), kdy by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, která měla ve věci zcela úspěch, kdy žaloba směřující proti ní byla zamítnuta. Žalované však žádné náklady nevznikly, když v řízení byla zcela pasivní. Z toho důvodu soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.