13 C 111/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 7 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Žalovaná požádala žalobkyni elektronickou formou o poskytnutí úvěru. Žádosti žalované bylo vyhověno a dne 25. 1. 2021 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytla částku 6 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 440 Kč do 24. 2. 2021. 2. Žalovaná se žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 25. 1. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalované poskytla částku 6 000 Kč, kterou téhož dne žalované poukázala bezhotovostně a kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč, kdy doba splatnosti byla sjednána do 24. 2. 2021. Roční procentní sazba nákladů na zápůjčku (dále jen„ RPSN“) činila 1269,72 %. Žalovaná žalobkyni částku 6 000 Kč nevrátila, kdy neuhradila ani žalobkyní požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 440 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2021. 4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o spotřebitelském úvěru. Převedení částky 6 000 Kč na účet žalované je prokazováno potvrzením [právnická osoba] Skutečnost, že žalovaná svůj závazek nesplnila a dluh ve lhůtě nesplatila, vyplývá z výzvy žalobkyně ze dne 27. 8. 2021 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 6 000 Kč měla žalovaná v souhrnu uhradit tuto částku do 30 dnů navýšenou o 1 440 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u tohoto úvěru výši 1269,72 %. 6. U předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následu-jících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalované). 7. V takovém případě má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 ObčZ, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 8. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistině spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 81 % (úspěch 6 000 Kč z celkem požadovaných 7 440 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 19 % (zamítnutí částky 1 440 Kč z požadovaných 7 440 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 62 % (81 % - 19 %). 62 % z částky 1 489 Kč pak činí 923 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.