13 C 113/2022-102 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 137 724,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 180,63 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena dme 2. 8. 2021 smlouva o úvěru [číslo]. Úvěr byl sjednán na 72 měsíců a celková dlužná částka 74 088 Kč (40 000 Kč jistina a 34 088 Kč sjednané úroky) měla být uhrazena v 72 splátkách ve výši 1 029 Kč. Současně si sjednali doplňkovou službu Podpora, za kterou měla žalovaná hradit 701 Kč měsíčně spolu se splátkou dluhu. Celkem tak žalovaná měla hradit 1 730 Kč měsíčně. Na doplňkové službě podpora měla žalovaná uhradit celkem 50 472 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 2. 8. 2021 uzavřel žalobce se žalovanou prostřednictvím prostředků dálkové komunikace formulářovou smlouvu o úvěru [číslo] podle které žalobce poskytl žalované částku 40 000 Kč s tím, že částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně spojené s vyřízením úvěru, částka 20 864 Kč byla započítána na pohledávku žalobce za žalovanou z titulu jiného nesplaceného úvěru a částka 11 136 Kč byla konečně vyplacena na běžný účet žalované č. [bankovní účet]. Jak vyplývá z potvrzení a výpisů z účtu, byly platby takto provedeny. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit v rámci 72 měsíčních splátek po 1 029 Kč, každá taková splátka sestávala ze splátky jistiny a úroků (ve výši 23 % ročně). Celkem měla takto žalovaná uhradit částku 74 088 Kč Součástí smlouvy o úvěru jako její přílohy učinily strany smlouvu o zřízení doplňkové služby Podpora, podle které se žalovaná zavázala po celou dobu trvání úvěrového vztahu hradit žalobci částku 701 Kč měsíčně, a to pro účely možnosti požádat o odklad 3 splátek úvěru a možnosti přerušení splácení na dobu až 9 měsíců. Žalovaná měla takto uhradit žalobci dalších 50 472 Kč. Podle celkového splátkového kalendáře tak měla žalovaná hradit žalobci po dobu 72 měsíců částku 1 730 Kč, což by v případě řádného plnění platebních povinností žalovanou odpovídalo celkové částce 124 560 Kč Součástí smlouvy týkající se doplňkové služby, je rovněž ustanovení, podle kterého v případě, že se z důvodu prodlení stane úvěr splatným najednou, je žalovaná povinna uhradit žalobci dosud neuhrazenou část plateb na doplňkové službě. Formulářová smlouva o úvěru obsahuje rovněž ujednání o tom, že v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky má žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení. V případě zesplatnění jistiny poskytnutého úvěru má pak nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Konečně z této smlouvy vychází povinnost žalované v případě prodlení s úhradou splátky zaplatit žalobci za 1. upomínku částku 300 Kč a za 2. upomínku částku 500 Kč. Ze samotné žaloby vyplývá tvrzení žalobce o tom, že žalovaná uhradila pouze 4 splátky v celkové výši 6 920 Kč. Z upomínky ze dne 20. 12. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzývána k úhradě splátky splatné do 15. 12. 2021. Z důvodu prodlení žalované žalobce zesplatnil úvěr dopisem ze dne 21. 1. 2022. 4. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nutno konstatovat, že uvedená smlouva včetně příloh je velmi obsáhlá při popisu jednotlivých práv a povinností stran, což jí v určitém smyslu činí nepřehlednou. Soud při jejím hodnocení vycházel z předpokladu, že takovou smlouvu včetně příloh je nutno hodnotit jako jeden celek. Ze smlouvy vyplývá, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 40 000 Kč a během 6 roků měla žalovaná žalobci uhradit celkem 124 560 Kč, včetně úhrad za sjednané služby – doplňkovou službu Podpora. Měla tedy uhradit více než trojnásobek fakticky poskytnuté jistiny. Ke koncepci samotné smlouvy a zmíněné doplňkové služby považuje soud za potřebné uvést, že tyto služby byly dle uzavřené smlouvy vymahatelné i v případě, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním splátek a tyto splátky nehradila, přičemž se však mělo jednat o služby, které měly žalobci nahradit náklady spojené s inkasem splátek z účtu žalované, a to i v době, kdy již takové splátky nebyly realizovány. Obdobně pak o služby umožňující žalované v případě přechodné platební neschopnosti posunout (oddálit) splatnost jednotlivých splátek, rovněž v době, kdy již žádné splátky nebyly, a objektivně ani být nemohly, realizovány. Uvedené je tím spíše zřejmé v případě dané věci, kdy žalované byla při uzavírání smlouvy dne 2. 8. 2021 formálně poskytována částka 40 000 Kč, z čehož však částka 8 000 Kč nebyla žalobcem vůbec vyplacena a byla započítána na jakési další náklady žalobce vzniklé v souvislosti s poskytnutím úvěru. V rámci zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované pak žalobce, a to po uplynutí necelých 6 měsíců od uzavření smlouvy, vymáhal po žalované výše popsanou částku, obdobnou pak i v rámci podané žaloby. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, tím spíše v případě prodlení žalované s úhradou splátek, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. Takto má žalobce toliko právo na vydání toho, co sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. V případě částky 40 000 Kč má soud za prokázané žalobní tvrzení o tom, že žalovaná na splátkách uhradila toliko 6 920 Kč, soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení částky 33 038 Kč s úrokem z prodlení, když výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), kdy žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, ale na její straně žádné náklady nevznikly.