13 C 122/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatil částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 7. 3. 2018 uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně v pravidelných splátkách ve výši 12,5 % z čerpané částky. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem společnosti [právnická osoba], a tato společnost ji následně postoupila žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru dne 7. 3. 2018, podle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky do výše 35 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně ve splátkách ve výši 12,5 % měsíčně z částky nesplaceného úvěru. Takto žalovaná čerpala částku 10 000 Kč, kterou neuhradila. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalované společnosti [právnická osoba] Tato společnost následně pohledávku postoupila žalobkyni. 4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovanou, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [právnická osoba] a žalovanou ze dne 7. 3. 2018. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2019 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 mezi [právnická osoba] a žalobkyní. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 35 000 Kč měla žalovaná tuto částku uhradit ve splátkách navýšených o úrok 8,5 % měsíčně. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u tohoto úvěru výši 258,02 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu úroku, poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 852 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 77 % (úspěch 10 000 Kč z požadovaných 12 978,13 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 23 % (zamítnutí částky 2 978,13 Kč z požadovaných 12 978,13 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 54 % (77 % - 23 %). 54 % z částky 1 852 Kč pak činí 1 000 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.