13 C 13/2022-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 4 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 16. 3. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]. Podle této smlouvy žalobkyně dodávala žalovanému elektrickou energii do odběrného místa [obec a číslo], okres [okres]. Dodávka elektřiny za období od 27. 4. 2020 do 1. 10. 2020 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 5 759 Kč. Následně žalovanému vyúčtovala částky po 100 Kč za tři upomínky ze dne 18. 11. 2020, 19. 1. 2020 a 8. 2. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 1 759 Kč, takže dluh žalovaného činí žalovanou částku. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z toho, že oba účastníci s tímto postupem souhlasí. 4. Předloženými listinami (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 3. 2020, faktury žalobkyně [číslo] obchodních podmínek žalobkyně a výzev k plnění) má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy na dodávku elektřiny, kterou se žalobkyně jako dodavatel zavázala žalovanému jako odběrateli dodávat elektřinu do odběrního místa [obec a číslo] a žalovaný se zavázal hradit její cenu. Fakturou [číslo] se splatností dne 20. 10. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku elektřiny za období od 27. 4. 2020 do 1. 10. 2020 ve výši 5 759 Kč. Výzvou ze dne 21. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky a smluvní pokuty za tři upomínky po 100 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze částku 1 759 Kč dne 3. 11. 2020. 5. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. elektřinu, a žalovanému povinnost hradit její cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované částky. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1970 ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013, které stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem, když původně žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Součástí těchto nákladů je též DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč.