13 C 159/2022-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 11 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 480 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 611,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 500 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, částku 434 Kč a částku 6 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 22. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit věřiteli částku 22 320 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč. Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas, uhradila pouze částku 10 340 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. 2. Žalovaná k žalobě sdělila, že zástupce věřitele si pro splátky pravidelně jezdil, ale pak jezdit přestal. Vždy, když měla finanční prostředky, tak jim je dala. Ovšem dostala se do nepříznivé finanční situace, kdy pobírá invalidní důchod ve výši 8 000 Kč. Nabízela splátky dluhu ve výši 200 – 300 Kč, když na úhradu celého dluhu najednou nemá peníze. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 840 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované v hotovosti. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. Tyto důkazy uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, když o jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 12 000 Kč měla žalovaná uhradit tuto částku ve 14 měsíčních splátkách navýšenou o částku 9 840 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 188,04 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Samotná žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná uhradila částku 10 340 Kč, proto má žalobkyně právo pouze na částku 1 660 Kč s úrokem z prodlení. 5. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci měla převážný úspěch žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.