13 C 162/2022-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 17 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 847,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 488,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 844,36 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 13 844,36 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a částku 18 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 174,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 594,93 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 311,23 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 14 311,23 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 20. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po 510 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované. Žalovaná uhradila celkem částku 12 800 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit do 14. 4. 2021 a ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení s hrazením svých splátek. Dále byla mezi společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena dne 21. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované. Žalovaná uhradila celkem částku 26 600 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit do 14. 1. 2021 a ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení s hrazením svých splátek. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 21. 11. 2019 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 5 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 10 000 Kč v 60 měsíčních splátkách po 750 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované v hotovosti. Z další smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 20. 2. 2020 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 400 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 6 800 Kč v 60 měsíčních splátkách po 510 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované v hotovosti. Úvěrové smlouvy prokazují, že žalovaná byla věřitelem jasně a srozumitelně seznámena s tím, kolik bude muset hradit na jednotlivých splátkách i kolik celkově zaplatí. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. 4. Popsaný vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit v obou případech jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu smlouvy o úvěru, která určuje vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalovanou jako úvěrovanou), by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. V dané věci však soud aplikoval ustanovení § 580 ObčZ, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 ObčZ), a to zejména s ohledem na výši úroků, jež byla smlouvou sjednána a která se svojí výší zcela zjevně vymyká výši úroků, za jakou byly v předmětné době poskytovány bankami obdobné úvěry. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 129,68 %, 166,39 % apod., jedná se o výši úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2020, č. j. 25 Co 55/2020-102, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 10. 2019, č. j. 25 Co 295/2019-107 apod.). Uvedenou neplatnost konstatuje i podepsaný soud v této projednávané věci, neboť z veřejně dostupných informací, např. na internetových stránkách Broker Consulting vychází, že průměrná sazba úroků u spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy činila do 10 % ročně. Přitom za úrok, tedy za úplatu za půjčení peněz, je třeba považovat částky na úroku, administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso v celkové výši 20 000 Kč, resp. 13 600 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila v obou případech 206,15 %, jak vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru. 5. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti uzavřených úvěrových smluv pro rozpor s dobrými mravy, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ, a to v souladu s ustanovením § 1970 ObčZ nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru po odečtení zaplacené splátky, a to včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch žalované byl větší, měla by právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalované žádné náklady nevnikly, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.