13 C 163/2022-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 16 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 499,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 226,25 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 33 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 713,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 101,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 9. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalovaného. Žalovaný uhradil celkem částku 1 200 Kč. Dále žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 19. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Na tento závazek žalovaný uhradil pouze částku 12 000 Kč. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným dne 9. 4. 2020 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 4 000 Kč v 60 měsíčních splátkách po 300 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalovanému v hotovosti. Dále ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným dne 19. 1. 2020 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 10 000 Kč v 60 měsíčních splátkách po 750 Kč. I v tomto případě ze smlouvy vyplývá vyplacení částky žalovanému v hotovosti. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětné pohledávky vůči žalovanému byly postoupeny na žalobkyni. 4. Popsaný vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu smlouvy o úvěru, která určuje vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. V dané věci však soud aplikoval ustanovení § 580 ObčZ, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 ObčZ), a to zejména s ohledem na výši úroků, jež byla smlouvou sjednána a která se svojí výší zcela zjevně vymyká výši úroků, za jakou byly v předmětné době poskytovány bankami obdobné úvěry. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 129,68 %, 166,39 % apod., jedná se o výši úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2020, č. j. 25 Co 55/2020-102, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 10. 2019, č. j. 25 Co 295/2019-107 apod.). Uvedenou neplatnost konstatuje i podepsaný soud v této projednávané věci, neboť z veřejně dostupných informací, např. na internetových stránkách Broker Consulting vychází, že průměrná sazba úroků u spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy činila do 10 % ročně. Přitom za úrok, tedy za úplatu za půjčení peněz, je třeba považovat částky na úroku, administrativním poplatku a poplatku z hotovostní inkaso. Roční procentní sazba nákladů činila 206,15 %, jak vyplývá přímo ze smluv o úvěru ze dne 9. 4. 2020 i ze dne 19. 1. 2020. 5. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ, a to v souladu s ustanovením § 1970 ObčZ nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru po odečtení zaplacené splátky, a to včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to v případě obou smluv o úvěru. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch žalovaného byl větší, měl by právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalovanému žádné náklady nevnikly, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.