13 C 166/2022-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 3 906 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 6. 11. 2019 uzavřel s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba], s.r.o., smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 3 150 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit dne 5. 12. 2019. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], s.r.o., a žalovaný uzavřeli dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru, podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 150 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky navýšené na částku 3 906 Kč vrátit ve lhůtě do 5. 12. 2019. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dluh neuhradil. 4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [právnická osoba], a žalovaným ze dne 5. 11. 2019. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 mezi [právnická osoba], a žalobkyní. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 3 150 Kč měl žalovaný uhradit tuto částku do 30 dnů navýšenou o částku 756 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 1270 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 80,6 % (úspěch 3 150 Kč z požadovaných 3 906 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 19,4 % (zamítnutí částky 756 Kč z požadovaných 3 906 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 61,2 % (80,6 % - 19,4 %). 61,2 % z částky 1 489 Kč pak činí 911 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši