13 C 205/2022-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 19 008 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 830 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 700,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení a částku 256 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 31. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit věřiteli částku 19 680 Kč do 30. 6. 2021. Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 680 Kč ve lhůtě do 30. 6. 2021. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované na účet č. [bankovní účet]. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. Tyto důkazy uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, když o jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 16 000 Kč měla žalovaná uhradit tuto částku ve lhůtě do jednoho měsíce navýšenou o částku 3 680 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 1141,20 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto má žalobkyně právo pouze na částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení. 5. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o typicky žalobu formulářového typu, kdy obdobné žaloby se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem vzniku postoupené pohledávky, by činila odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 300 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobce náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Žalobkyně měla ve věci úspěch ohledně částky 16 000 Kč, což činí 73 % z celkové vymáhané částky, naproti tomu žalovaná měla úspěch v části, kdy žaloba byla zamítnuta, tj. ohledně částky 5 794,49 Kč (27 %). Poměr úspěchu žalobkyně tak činí rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem (73 % - 27 %), tj. ve výši 46 % svých nákladů. Náklady žalobkyně činily celkem 2 252 Kč a z toho činí 46 % částku 1 035,92 Kč.