13 C 230/2022-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 12 302 Kč s příslušenstvím a částku 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce ze dne 18. 12. 2020, na základě které žalované poskytla částku 9 400 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 902 Kč do 17. 1. 2021 Smlouvou byly sjednány i poplatky za písemné výzvy k úhradě. Žalovaná ve stanovené lhůtě splatnosti poskytnutou částku nevrátila. 2. Žalovaná se žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, že dne 18. 12. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce, podle níž žalované poskytla částku 9 400 Kč, kterou téhož dne žalované poukázala bezhotovostně a kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 902 Kč, kdy doba splatnosti byla sjednána do 17. 1. 2021. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a úhrada dalších poplatků uvedených v čl. 2 smlouvy. Žalovaná žalobkyni částku 9 400 Kč nevrátila, kdy neuhradila ani žalobkyní vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy ve výši 2 500 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2022. 4. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), a to s ohledem na obsah smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Přestože předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou transparentní, je nutno poukázat na skutečnost, že za poskytnutí částky 9 400 Kč na 1 měsíc je požadována úhrada poplatku 2 902 Kč. Současně byly sjednány úhrady dalších částek spojených s prodlením žalované se splacením zápůjčky, a to včetně smluvní pokuty. Pokud soud posuzuje uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla uhradit žalobkyni za dobu 1 měsíce jistinu navýšenou o 30 %. Přímo ze smlouvy vyplývá, že výše RPSN činila 1564 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 5. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalované jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. V takovém případě má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 ObčZ, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 9 400 Kč, kdy žalobkyně sama v žalobě uváděla, že žalovaná uhradila částku 4 150 Kč, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 5 250 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, kdy výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků obdobný, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.