13 C 261/2022-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 416 126,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 19. 6. 2020 uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 439 710 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svoji povinnost nesplnil. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem na [právnická osoba], a.s., která následně převedla pohledávku na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 6. 2020 smlouvu o úvěru, podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 439 710 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 6 843 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému [právnická osoba], a.s., která ji následně postoupila žalobkyni. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno návrhem na uzavření smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 18. 6. 2020 a akceptací ze strany banky ze dne 19. 6. 2020. Skutečnost, že žalovaný dluží žalovanou částku, vyplývá z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a z výzev banky i žalobkyně. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2022, resp. 7. 4. 2022 a seznamem postoupených pohledávek. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 439 710 Kč a ten byl povinen částku zvýšenou o smluvní úrok splatit v souladu se smlouvou ve sjednaných splátkách, což žalovaný v žalobou uplatněném rozsahu neučinil. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky sestávající z jistiny a příslušenství, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný nesplnil svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 16 646 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 9 980 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 53 962,40 Kč.