13 C 314/2022-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 6 000,83 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie společností [právnická osoba] žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. V období od 1. 6. 2020 do 2. 10. 2020 byla žalovanému dodána elektrická energie v hodnotě 6 000,83 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. 2. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodavatel dodával žalovanému do odběrného místa v ulici [ulice a číslo], [obec] elektrickou energii. V období od 1. 6. 2020 do 2. 10. 2020 dodavatel dodal žalovanému elektrickou energii v hodnotě 6 000,83 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. 4. Uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], na dodávku elektrické energie vyplývá z příslušné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Hodnota spotřebované komodity je prokazována fakturou společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek pak vyplývá tvrzení žalobkyně o tom, že předmětná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Na základě předmětné smlouvy vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. elektrickou energii, a žalovanému povinnost hradit jejich cenu. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost splnil, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované částky. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobce činily 1 489 Kč.