13 C 322/2022-24 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 28 005,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smluvního vztahu dodávala žalované do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo] elektřinu i plyn. Dodávka plynu za období od 9. 9. 2020 do 11. 8. 2021 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 25 806,56 Kč. Na tuto částku žalovaná uhradila celkem 15 620 Kč. Dodávka elektřiny za období od 21. 8. 2021 do 12. 1. 2022 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 3 737,28 Kč. Za období od 12. 8. 2021 do 20. 1. 2022 byla dodávka plynu vyúčtována fakturou [číslo] na částku 13 601,85 Kč. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutkový stav: Mezi účastnicemi došlo k uzavření smlouvy na dodávku elektřiny i smlouvy na dodávku plynu. Dále má soud za prokázané, že se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalované jako odběratelce dodávat elektrickou energii i plyn do odběrního místa v [obec], [ulice a číslo] a žalovaná se zavázala hradit cenu těchto komodit. V období od 21. 8. 2021 do 12. 1. 2022 dodala žalobkyně žalované elektrickou energii v hodnotě 3 737,28 Kč (po odečtu záloh). Plyn dodala žalobkyně v hodnotě 25 806,56 Kč (po odečtení záloh) za období od 9. 9. 2020 do 11. 8. 2021 a v hodnotě 13 601,85 Kč v období od 12. 8. 2021 do 20. 1. 2022. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Na základě těchto smluv vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované předmět koupě, tj. elektrickou energii a plyn, a žalované povinnost hradit jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaná nikoliv, a to v celkové výši 28 005,69 Kč. Tím se žalovaná zároveň dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ObčZ, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013, které v § 2 stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 121 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 2 573 Kč.