13 C 37/2022-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 4. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným poplatkem se žalovaný zavázal uhradit do 6. 2. 2022. Žalovaný ovšem neuhradil žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 4. 1. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, kdy uvedenou částku převedla téhož dne na běžný účet žalovaného. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednanými úroky ve výši 6 408 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Žalovaný své povinnosti nesplnil a dluh nesplatil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění jeho závazku upomínkami ze dne 14. 2., 28. 2. a 10. 3. 2022. 4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 4. 1. 2022. Převedení částky 6 000 Kč na účet žalovaného je prokazováno výpisem z účtu žalobkyně. Skutečnost, že žalovaný svůj závazek nesplnil a dluh ve lhůtě nesplatil vyplývá z výzev žalobkyně ze dne 14. 2., 28. 2. a 10. 3. 2022 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 6 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku do 30 dnů navýšenou o 6 408 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u této zápůjčky výši 1916 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). V takovém případě má žalobkyně pouze právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci měl částečný úspěch žalovaný, když z větší části byla žaloba směřující proti němu zamítnuta. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, když byl zcela nečinný. Z toho důvodu soud žalovanému vůči žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.