13 C 77/2021-68 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 59 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení, částku 24 002 Kč a úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 196 776 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách po 2 852 Kč. Žalovaný ovšem neuhradil žádnou částku. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně částku 57 788,05 Kč na jistině, 998 Kč na smluvní pokutě, 400 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, 24 002 Kč na smluvní pokutě a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 Kč z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Tuto částku žalobkyně vyplatila na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 62,47 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 825 Kč Celkem tak měl žalobkyni uhradit 163 980 Kč Součástí smlouvy strany rovněž učinily ujednání o povinnosti žalovaného v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části v délce 30 dnů uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nejvýše však částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok, dále ujednání o povinnosti žalovaného v případě prodlení po zesplatnění úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně nehradil, když ani přes opakované výzvy ze dne 23. 12. 2019 a 22. 1. 2020 nezaplatil splátky úvěru za měsíce listopad a prosinec 2019, dopisem ze dne 26. 1. 2020 žalobkyně poskytnutý úvěr s příslušenstvím zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě vyčíslené dlužné částky ve výši 59 462 Kč do 10 dnů od data odeslání dopisu. 4. Uzavření smlouvy o úvěru a jednotlivá smluvní ujednání jsou prokazována návrhem na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 14. 10. 2019 a oznámením o schválení úvěru ze dne 17. 10. 2019. Opakované výzvy k úhradě dluhu vyplývají z dopisů žalobkyně ze dne 23. 12. 2019 a 22. 1. 2020. Zesplatnění úvěru je prokazováno dopisem žalobkyně ze dne 26. 1. 2020 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Popsaný vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky, která určuje vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. V dané věci však soud aplikoval ustanovení § 580 ObčZ, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 ObčZ), a to zejména s ohledem na výši úroků, jež byla smlouvou sjednána a která se svojí výší zcela zjevně vymyká výši úroků, za jakou byly v předmětné době poskytovány bankami obdobné úvěry. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 129,68 %, 166,39 % apod., jedná se o výši úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2020, č. j. 25 Co 55/2020-102, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 10. 2019, č. j. 25 Co 295/2019-107 apod.). Uvedenou neplatnost konstatuje i podepsaný soud v této projednávané věci, neboť z veřejně dostupných informací, např. na internetových stránkách Broker Consulting vychází, že průměrná sazba úroků u spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy činila do 10 % ročně. 6. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ, a to v souladu s ustanovením § 1970 ObčZ nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru, když žalovaný neuhradil žádnou splátku, a to včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 174 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast u soudního jednání dne 24. 2. 2022) po 4 460 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovného ze sídla kanceláře v Plzni k jednání soudu v Chebu a zpět ve výši 1 569 Kč a náhradu za ztrátu času na cestě ve výši 6000 Kč. Současně má advokát právo na náhradu DPH ve výši 21 %, tj. 3 454 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 24 077 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 59,9 % (úspěch 50 000 Kč z požadovaných 83 464 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 40,1 % (zamítnutí částky 33 464 Kč z požadovaných 83 464 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 19,8 % (59,9 % - 40,1 %). 19,8 % z částky 24 077 Kč pak činí 4 767 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.