13 C 83/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 65 352,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 26. 10. 2017 uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit celkovou částkou 65 352,58 Kč dne 15. 10. 2018. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s částkou 25 352,58 Kč ve lhůtě do 15. 10. 2018. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. Celková částka činila 65 352,58 Kč a skládá se z jistiny ve výši 40 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč. 4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [právnická osoba], a žalovaným č. [anonymizováno]. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 mezi původním věřitelem a žalobkyní. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 40 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku do jednoho roku navýšenou o 25 352,58 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u této zápůjčky výši 215,93 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 3 740 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 17 280,20 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 61,2 % (úspěch 40 000 Kč z požadovaných 65 352,58 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 38,8 % (zamítnutí částky 25 352,58 Kč z požadovaných 65 352,58 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 22,4 % (61,2 % - 38,8 %). 22,4 % z částky 17 280,20 Kč pak činí 3 870,74 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.