13 C 93/2021-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 4 614 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény věřitele registroval do systému věřitele za účelem využívání jeho služeb. Žalovaný požádal žalobkyni elektronickou formou o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo vyhověno a dne 22. 3. 2021 došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit žalobkyni ve lhůtě do 19. 4. 2021 společně s poplatkem ve výši 1 092 Kč. Žalovaná ovšem neuhradila žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 22. 3. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, kdy uvedenou částku převedla téhož dne na běžný účet žalovaného. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednanými úroky ve výši 1 092 Kč ve lhůtě do 28 dnů. Žalovaný své povinnosti nesplnil a dluh nesplatil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění jeho závazku předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2021. 4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o úvěru [číslo]. Převedení částky 3 000 Kč na účet žalovaného je prokazováno potvrzením [právnická osoba] Skutečnost, že žalovaný svůj závazek nesplnil a dluh ve lhůtě nesplatil vyplývá z výzvy žalobkyně ze dne 24. 9. 2021 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 3 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku do 28 dnů navýšenou o 1 092 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u této zápůjčky výši 6162 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 489 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 65 % (úspěch 3 000 Kč z požadovaných 4 614 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 35 % (zamítnutí částky 1 614 Kč z požadovaných 4 614 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 30 % (65 % - 35 %). 30 % z částky 1 489 Kč pak činí 2 87,80 Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.