15 C 96/2021-22 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. ledna 2021, na zaplacení částky 25 150 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevráceného úvěru 13,9 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacené smluvní pokuty v částce 11,25 tis. Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku podle výroku I. a úroku z prodlení v částce 2 508,99 Kč vyčísleného do 20. května 2020 a dále v poměrné výši podle výroku I. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalované 20 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatil úvěrující dále 13 800 Kč, jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru. To vše měla žalovaná splácet ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Protože úvěr nebyl takto uhrazen, byl ke dni 26. srpna 20118 úvěrující zesplatněn a dále se jeho jistina podle žalobkyně úročí od 27. srpna 2018 poměrem 11,3 % ročně. Ze stejného důvodu vzniklo úvěrující právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Tyto pohledávky byly součástí závodu úvěrující, která byla smluvně převedena společnosti [právnická osoba] s účinností ke dni [datum] a následně touto společností byly smluvně postoupeny žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smlouvy, uváděné žalobkyní. Soud ale již nezjistil, že by žalované pohledávky byly součástí smluvního převodu společnosti [právnická osoba] Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení označila nejprve jen výpis z veřejného rejstříku. Po dokazování, které proběhlo na prvním jednání ve věci před soudem dne 22. prosince 2021, kdy bylo zjištěno, že z výpisu nebyl seznatelný převod právě žalovaných pohledávek, byla žalobkyní k důkazu označena samotná převodní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala soudu také předložit do dalšího jednání. To však neučinila. Proto soud nemohl vycházet z toho, že další věřitelkou pohledávek byla postupitelka žalobkyně. Tím ovšem došlo k přetržení posloupnosti řady nabyvatelů pohledávek až k žalobkyni. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl pro nedostatek zjištění o aktivní věcné legitimaci žalobkyně způsobený neunesením důkazního břemene žalobkyní, které jí tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.