20 C 192/2021-38 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 2. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek 1 071 Kč a 1 050 Kč s úrokem z prodlení, obé z titulu dluhu žalovaného na jízdném a přirážce k jízdnému při opakovaném použití vlaku, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], ve dnech 8. 3. 2016 a 20. 3. 2016 bez platného jízdního dokladu, když následně právní předchůdce žalobkyně své pohledávky za žalovaným postoupil až na osobu žalobkyně. 2. Proti ve věci původně vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný, zastoupený opatrovníkem, jež následně udělil plnou moc k zastupování žalovaného výše uvedené advokátce, odpor, v němž předně namítal promlčení nároku žalobkyně, dále pak neplatnost smlouvy o přepravě s poukazem na diagnostikovanou duševní chorobu žalovaného, pro níž byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň -jih ze dne 30. 10. 2018, č. j. 3 Nc 1030/2018-107, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2019, omezen na svéprávnosti na dobu 3 roků od právní moci rozsudku. 3. Podáním ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně k odporu žalovaného zejména namítala, že tento nebyl podán osobou oprávněnou, neboť opatrovník žalovaného nemohl uzavřít úplatnou dohodu o právní pomoci se zástupkyní žalovaného bez předchozího schválení opatrovnického soudu, pakliže by ovšem tato námitka žalobkyně neobstála, žalobkyně konstatovala, že vzhledem k jí dříve neznámým okolnostem omezení svéprávnosti žalovaného bere žalobu zcela zpět a navrhuje, aby právo na náhradu nákladů řízení nebylo soudem přiznáno ani jedné ze stran. 4. Žalovaný prostřednictvím své zástupkyně uvedl, že požaduje přiznání náhrady nákladů řízení, neboť tvrzení žalobkyně o nevědomosti o omezení svéprávnosti žalovaného není pravdivé, když předmětná věc je postavena na stejném skutkovém základě, jako věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 37/2019 a sp. zn. 12 C 22/2019, v nichž byla žalobkyně zastupována stejnou zástupkyní a v nichž soud ve svých rozhodnutích o omezení svéprávnosti žalovaného výslovně hovořil. 5. K výše uvedenému je předně nutno konstatovat, že možnost opatrovníka žalovaného zvolit tomuto pro jednotlivé občanskoprávní řízení zástupcem advokáta či advokátku neodporuje žádným procesním právním normám, naopak lze akcentovat, že tak v zájmu žalovaného opatrovník pro ochranu práv opatrovance učinil. Koneckonců nejedná se o věc nikterak skutkově ani právně jednoduchou, sama žalobkyně (na rozdíl od mnohých obdobných žalob svého právního předchůdce) žalovanou pohledávku vymáhá nikoli sama, ale prostřednictvím advokátky, jež svojí odměnu dle podané žaloby uplatnila podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, nikoli podle § 14b advokátního tarifu, upravujícího odměnu advokáta v řízení, jež bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 6. Vzhledem k popsanému procesnímu úkonu žalobkyně soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku s úrokem z prodlení zcela zastavil. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., procesní zavinění, vedoucí k zastavení řízení, je nutno spatřovat výlučně na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět, a to nikoliv pro chování žalovaného, jenž nárok uplatněný žalobou neuspokojil, ani neuznal. Je namístě doplnit, že otázka promlčení žalovaného nároku a otázka nezpůsobilosti žalovaného uzavřít platnou smlouvu o přepravě může být řešena meritorně toliko v rámci realizovaného dokazování. Obdobná věc byla řešena v případě řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 22/2019, kdy byl stejnou žalobkyní žalovaný žalován o zaplacení částky 2 102 Kč, a to z důvodu neuhrazení jízdného při použití vlaku, provozovaného právním předchůdcem žalobkyně ve dnech 22. 2. 016 a 23. 2. 2016, na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní pak bylo žalovanému usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 5. 2020, č. j. 12 C 22/2019-86, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2020, č. j. 11 Co 126/2020-102, přiznáno právo na náhradu nákladů řízení jak před soudem prvého stupně, tak před soudem odvolacím. Není skutečně žádného důvodu nepřiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného spočívají v nákladech na jeho zastoupení advokátkou, kdy odměna zástupkyně žalovaného podle § 7 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu) činí 2 x 1 000 Kč, za jednoduché vyjádření k replice žalobkyně náleží advokátce podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu částka 500 Kč, zástupkyně žalovaného má podle § 13 odst. 4 této vyhlášky nárok na náhradu hotových výdajů za popsané 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkem ve výši 900 Kč. Podle § 13 advokátního tarifu má zástupkyně žalovaného dále nárok na cestovné k nahlížení do spisu z jejího sídla v [obec] do sídla soudu v Chebu a zpět dne 21. 10. 2021 ve výši 478 Kč, a to při použití osobního automobilu [registrační značka] v rozsahu 70 km při spotřebě vozidla 7,2 litrů benzínu na 100 km (podle metodiky 2017, kdy pro výpočet náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty se používá třetí údaj o spotřebě uvedený v technickém průkazu) a ceně za 1 litr benzínu 33,80 Kč podle vyhl. č. 589/2020 Sb. a podle stejné vyhlášky při sazbě základní náhrady ve výši 4,40 Kč za 1 km jízdy, celkem pak náhrada cestovních výdajů zástupkyně žalovaného odpovídá částce 478 Kč. Advokátka má rovněž v souvislosti s cestou k nahlížení do spisu nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč, podle § 137 odst. 1 o. s. ř. pak na náhradu 21 % DPH z výše uvedených všech částek, celkové náklady řízení žalovaného představují částku 5 176 Kč, o místě splatnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.