28 C 13/2022-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 8. 12. 2021 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 440 Kč s příslušenstvím na základě uzavřené pojistné smlouvy. Po vydání elektronického platebního rozkazu podala žalovaná proti tomuto včasný odpor, zároveň doložila, že dne 7. 1. 2022 uhradila žalobkyni částku 1 929 Kč. 2. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně svoji žalobu zpět, kdy se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, přičemž žalovanou uhrazenou částku nad jistinu a příslušenství ve výši 1 456 Kč považuje za zálohu na náhradu nákladů řízení. 3. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Žalobkyně vzala v předmětné věci žalobu zpět zcela, proto soud podle § 96 o.s.ř. řízení zastavil. Neboť byl návrh vzat zpět před prvním jednáním ve věci, nebylo k tomuto postupu vyžadováno stanovisko žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť podaný návrh byl důvodný, žalovaná uhradila dlužnou částku až po podání návrhu. Návrh byl vzat zpět pro chování žalované, a proto je žalovaná povinna hradit náklady řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to podle § 14b odst. 1 bod 1 s limitací dle odst. 4, kdy vlastní odměna činí 440 Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) za 3 úkony činí celkem 300 Kč, to vše podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. včetně 21 % DPH, rovněž náhradu za žalobkyní uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč, kdy žalobkyně učinila další úkon ve věci, a to zpětvzetí žaloby, za který by příslušela odměna dle § 7 advokátního tarifu včetně paušální náhrady, přičemž však žalobkyně uplatnila nárok na náhradu celkem toliko ve výši 1 489 Kč, z čehož částku 1 456 Kč žalovaná uhradila, proto bylo o nároku na náhradu nákladů řízení rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad II. usnesení.