28 C 18/2022-39 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 970 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 305,68 Kč, kdy uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobkyní, kdy tuto povinnost splnil žalovaný dne 1. 10. 1993. Vznikla mu tím zároveň povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), televizní poplatky ve stanovené výši, a to v aktuální výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od února 2020 do listopadu 2021, součet nezaplacených poplatků tak činí 2 970 Kč. Žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalovaný se vyjádřil, že je zhruba patnáct let bezdomovec, televizor nevlastní. 2. Podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 3. Předmět řízení byl vymezen podanou žalobou. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobkyně odkázala na tvrzení uvedená v žalobě a předložené listiny, kterými dokládala svůj nárok. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání podle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ohledně svého tvrzení o důvodnosti nároku vůči žalovanému, skutečnosti, že by tento byl poplatníkem poplatku a byl povinen platit poplatek, kdy se však žalobkyně nepřítomností u jednání o toto poučení připravila. Soud poté vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů. 4. Z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, předžalobní upomínky včetně přehledu, dodejky, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, a ze sdělení Policie České republiky, zjistil soud následující skutkový stav. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení uvedené v žalobě, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků a že tuto povinnost splnil dne 1. 10. 1993. Na potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků k říjnu 1993 je uvedeno jméno a příjmení„ [jméno] [příjmení]“ bez uvedení data narození této osoby, kdy nelze nikterak ztotožnit, že by tato osoba byl právě žalovaný a že by v důsledku doložení potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků byl v řízení pasivně legitimován. Důkazem o oprávněnosti nároku není ani předžalobní upomínka ze dne 10. 11. 2021, kde je ostatně za adresáta označen [jméno] [příjmení], stejně tak jako na doručence k této upomínce. Ze sdělení Policie ČR bylo zjištěno, že dům na adrese žalovaného je dlouhodobě neobývaný, žalovaný žije v zahradním altánu v zahrádkářské kolonii v [obec]. 6. Povinnost platit televizní poplatek je upravena zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích, podle § 2 odst. 2 tohoto zákona se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, podle odst. 4 tohoto ustanovení, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku a televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. 7. Žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku uplatněného vůči žalovanému, neboť neprokázala, že by byl žalovaný poplatníkem dle § 3 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a že by byl povinen platit poplatek dle tohoto zákona, nedoložila ani zaslání výzvy žalovanému v souladu s § 3 odst. 4 tohoto zákona. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl úspěšný žalovaný, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.