8 C 400/2021-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 11. 2021 domáhala rozhodnutí soudu, kterým by žalované byla uložena povinnost přispívat na výživné pro zletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], s účinností od 1. 9. 2019 do 2. 4. 2020 a od 1. 9. 2021 do budoucnosti ve výši 3 000 Kč měsíčně. Nárok byl odůvodněn tím, že nezletilý je synem žalované, který byl na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Sv. [číslo], který nabyl právní moci dne [datum], předán do pěstounské péče. Jelikož [organizační složka státu] [anonymizována dvě slova] vyplácí dnes již zletilému [jméno] [příjmení] dávku pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, přechází dle § 961 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), nárok dítěte na výživné na stát. Příspěvek byl přiznán v uvedeném období ve výši 7 260 Kč měsíčně a v této výši je vyplácen i nadále, protože [jméno] [příjmení] splňuje zákonné podmínky. 2. Vzhledem k tomu, že v žalobě absentovala jakákoliv skutková tvrzení o situaci žalované, byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 10. 5. 2022 vyzvána k jejich doplnění, kdy bylo žádáno, aby uvedla, jaké žalovaná má (anebo by s ohledem na své vzdělání či známou pracovní historii mohla mít) příjmy a jaké má výdaje, eventuálně, aby žalobkyně navrhla, jaké má soud oslovit osoby či instituce ke zjištění těchto skutečností, tak aby bylo možné posoudit jaká je odpovídající výše výživného pro zletilé dítě žalované. Na tuto výzvu, doručenou dne 10. 5. 2022, žalobkyně nijak nereagovala. 3. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. Zásilky zaslané jí soudem na adresu uvedenou v žalobě ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]) se vrátily nevyzvednuté, stejně jako zásilky zaslané jí na adresu jejího současného trvalého pobytu (kam došlo ke změně pobytu od [datum] a která odpovídá adrese ohlašovny pobytu v městě [obec]). Místo, kde by žalovaná reálně přebírala poštovní zásilky, se nepodařilo zjistit ani dotazem na její matku, která na výzvu soudu nereagovala. Soud tudíž neměl možnost zjistit údaje o situaci žalované od žalované samotné, jak by – s ohledem na povahu řízení, které je řízením sporným – mělo být obvyklé. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 10. 2022. K jednání se nedostavila bez jakékoliv omluvy ani jedna z účastnic, ač byly řádně a včas předvolány. Jednání tak proběhlo jejich v nepřítomnosti. 5. Při jednání byl soud připraven žalobkyni vyzvat ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), k doplnění skutkových tvrzení o majetkové a osobní situaci žalované, tak aby mohl při stanovení rozsahu výživného ve smyslu ustanovení § 961 odst. 1 OZ vzít v úvahu její možnosti, schopnosti a majetkové poměry. Pro případ, kdy by žalobkyně tyto skutečnosti nevěděla, byl soud připraven žalobkyni vyzvat, aby navrhla, jakým způsobem má soud tyto skutečnosti zjistit. Současně by připraven žalobkyni vyzvat k označení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení, jakož i listinných důkazů, které označila v žalobě, ale soudu nepředložila. Soud byl připraven žalobkyni poučit o tom, že bez doplnění uvedených skutkových tvrzení a jejich prokázání nemůže být žalobě vyhověno a ta bude proto zamítnuta. Žalobkyně se svojí neúčastí u jednání připravila o možnost poučení soudu vyslechnout a adekvátně na něj procesně reagovat. Protože nebyly tvrzeny a prokázány ani základní skutečnosti týkající se majetkové a životní situace žalované (skutečná či alespoň předpokládaná výše jejích příjmů a výdajů, její možnost a schopnosti uplatnění), nemohl soud ve smyslu ustanovení § 961 odst. 1 OZ rozhodnout o výživném, které by jinak žalované mohlo být určeno dle § 961 odst. 2 OZ, a musel žalobu zcela zamítnout. 6. Ve věci měla plný procesní úspěch žalovaná, které tak vůči žalobkyni ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované, která byla procesně zcela pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.