8 C 44/2022-108 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná se jako držitel televizních přijímačů přihlásila dne [datum] k platbě televizního poplatku. Žalovaná, která je právnickou osobou, nezaplatila televizní poplatky splatné v [měsíc] [rok] ve výši 298 890 Kč (738 přijímačů x 135 Kč x 3 měsíce – [měsíc], [měsíc] a [měsíc]), v [měsíc] [rok] ve výši 228 150 Kč (738 přijímačů x 135 Kč za [měsíc], 476 přijímačů x 135 Kč x 2 měsíce – [měsíc] a [měsíc]), v [měsíc] [rok] ve výši 110 565 Kč (273 přijímačů x 135 Kč x 3 měsíce – [měsíc], [měsíc] a [měsíc]), když splatnost byla vždy do 15. dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou ke splnění povinnosti, ta ji však ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně se domáhá dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši, který kapitalizovala ke dni 15. 2. 2022. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila z několika důvodů. Zaprvé proto, že žalovaná je od televizního poplatku osvobozena dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ poplatkový zákon“), protože je držitelkou licence k televiznímu vysílání na základě rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Dále proto, že žalovaná započítává proti nároku žalobkyně pohledávku na vrácení televizního poplatku za období od [datum], kdy přestala mít povinnost poplatek hradit, a to do výše shodné s nárokem žalobkyně, tedy co do 637 605 Kč (ve zbytku ve výši 6 324 750 Kč zůstává nárok nedotčen). Konečně také proto, že vybírání poplatků v době epidemie koronaviru Covid-19 je nemravné, protože v té době nebylo možné přijímače na hotelových či lázeňských pokojích využívat, ale ani odhlásit, přičemž žalobkyně žádosti žalované o odpuštění poplatků nevyhověla. 3. Žalobkyně v replice odkázala na správnost svého výpočtu nárokované částka, odmítla tvrzenou nemorálnost vymáhání poplatků, protože se tak děje na základě zákona. Namítla, že žalobkyně se od placení televizních poplatků neodhlásila, takže povinnost hradit jí trvala. 4. Před zahájením jednání soudu dne 2. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 345 870 Kč s tím, že tato částka jí byla žalovanou po podání žaloby uhrazena, a protože nebylo určeno na jaké plnění je určena, žalobkyně ji přiřadila k nejstarším dluhům, v tomto případě dluhům za [měsíc] až [měsíc] [rok] a část [měsíc] [rok]. Soud usnesením č.j. 8 C 44/2022-107 v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil, přičemž otázkou procesního zavinění zastavení řízení se zabývá v tomto odůvodnění v části odůvodňující výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi. 5. Při jednáních soudu byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Žalovaná se od [měsíc] [rok] přihlásila k placení televizních poplatků. V období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] byla žalovaná držitelkou televizních přijímačů v počtu, který je žalobkyní tvrzen v doplnění žaloby. Jednoduchým matematickým výpočtem má soud za prokázané, že tvrzenému počtu přijímačů v tvrzených obdobích skutečně odpovídá v žalobě nárokovaná výše poplatků, které by za ně měly být hrazeny, pokud žalovaná má poplatkovou povinnost. Dále bylo prokázáno, že žalovaná je na základě rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne [datum], ve smyslu ustanovení § 5 písm. b), § 18 odst. 4 a § 25 zákona č. 231/2000 Sb. (dále jen „vysílací zákon“) držitelkou licence k provozování místního televizního vysílání šířeného prostřednictvím kabelových systémů. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Licence byla udělena na dobu 12 let od právní moci rozhodnutí. V předmětném období tedy žalovaná byla držitelkou uvedené licence, což žalobkyni sdělila ještě před podáním žaloby v této věci. 7. Skutkový stav, uvedený v bodě 6. byl co se týče přihlášení k placení televizního poplatku nesporný, dále jen prokazují tyto listinné důkazy: potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, upomínka k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne [datum], doručenka ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. [číslo jednací], sp.zn. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne [datum], dopis žalobkyně ze dne [datum]. 8. Žalovaná dále listinnými důkazy (dopis žalobkyně ze dne 27. 8. 2021, předžalobní výzva žalované ze dne 6. 10. 2021, reakce žalobkyně na předžalobní výzvu ze dne 15. 10. 2021, dopis [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 7. 5. 2020, žádost žalované o odpuštění televizních poplatků ze dne 14. 1. 2021, odpověď žalobkyně ze dne 21. 1. 2021, žádost [svaz] [anonymizována tři slova] o dočasné zproštění povinnosti hradit televizní poplatky ze dne 23. 3. 2020, žádost žalované o zproštění povinnosti platit televizní poplatky ze dne 24. 3. 2020, reakce žalobkyně ze dne 2. 4. 2020, žádost [svaz] [anonymizována tři slova] o dočasné zproštění povinnosti hradit rozhlasové poplatky ze dne 23. 3. 2020, žádost žalované o zproštění povinnosti platit rozhlasové poplatky ze dne 24. 3. 2020, reakce [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 30. 3. 2020) prokázala komunikaci s žalobkyní ohledně existence povinnosti platit televizní poplatek, včetně své žádosti o odpuštění televizních poplatků s odkazem na epidemii nemoci Covid 19 a sdělení žalobkyně, že žádosti nemůže vyhovět. Dále prokázala i obdobnou komunikace s [právnická osoba] [anonymizováno], s týmž výsledkem. Tuto komunikaci však soud pro toto řízení nepovažuje za podstatnou, a proto ji nehodnotí, neboť o žalobě mohlo být rozhodnuto již na základě skutkového stavu uvedeného v bodě 5. 9. Soud po právním posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná s žalobou nesouhlasila mimo jiných z důvodu, že je od placení televizního poplatku osvobozena dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) poplatkového zákona, protože je držitelkou licence k provozování televizního vysílání. Tuto obranu soud považuje za věcně správnou. 10. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) poplatkového zákona osvobozuje od televizního poplatku držitele licence opravňující k televiznímu vysílání. U pojmu„ licence“ je proveden formou poznámky pod čarou (poznámka 8) odkaz na § 12 vysílacího zákona. Poznámky pod čarou nejsou ve smyslu judikatury Ústavního soudu (například žalobkyní uváděné nálezy Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 22/99 ze dne 2. 2. 2020 a sp. zn. II ÚS 485/98 ze dne 30. 11. 1999) při výkladu zákona závazné. V tomto případě však poznámka odkazuje na správné ustanovení zákona, které je nutné - bez ohledu na to, zda na něj odkazuje poznámka, či nikoliv - použít při výkladu pojmu„ licence“, užitého v § 4 odst. 1 písm. f) poplatkového zákona. 11. Ustanovení § 12 vysílacího zákona je úvodem části třetí tohoto zákona, která je nazvána„ Licence“, zahrnuje § 12 až § 25 a je rozčleněna na dvě hlavy. Hlava I, zahrnující § 12 až 24a, je označena jako„ Řízení o udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů“. Hlava II, zahrnující § 25, je nazvána„ Licenční řízení k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání šířeného prostřednictvím družic, kabelových systémů a zvláštních přenosových systémů a k provozování zemského digitálního rozhlasového nebo televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů“. Systematické členění části třetí zákona tak budí dojem, že upravuje dvě samostatná řízení. 12. Ve skutečnosti však formální členění na obě hlavy (provedené nadpisy„ Hlava I“ a„ Hlava II“) neodpovídá skutečné systematice třetí části zákona. Ustanovení § 12 totiž upravuje institut licence, který je společný pro oba druhy řízení a teprve ustanovení § 13 až 24a a § 25 upravují obě od sebe se lišící řízení. Důvody, proč je nutné ustanovení § 12 vysílacího zákona vztáhnout na licence udělené podle hlavy I, ale i hlavy II, jsou dva. 13. První důvod je systematický. Definice licence a další ustanovení, která se licence týkají (délka její platnosti, podmínky jejího prodlužení), provedená § 12 odst. 1, již nejsou v zákoně zopakovány, takže se z hlediska systematického zcela zjevně vztahují jak na hlavu I, tak na hlavu II třetí části. Pokud by se vztahovala jen na hlavu I, bylo by nutné provést ve vztahu k hlavě II jinou definici licence, která však provedena není. Úprava hlavy II je oproti hlavě I kusá, stručná a obsahuje pouze ustanovení o odchylkách od řízení upraveného v hlavě I. Výluka použití hlavy I v řízení podle hlavy II (uvedená v § 25 odst. 6) se netýká žádné z ustanovení § 12, které tak platí pro řízení podle obou hlav. 14. Druhý důvod je obsahový. V § 12 odst. 3 jsou uvedeny druhy vysílání, pro které lze licenci udělit, přičemž jsou podle způsobu šíření rozlišeny 3 druhy - a) vysílání šířené prostřednictvím vysílačů, b) vysílání šířené družicemi a