9 C 459/2021-73 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 11. 2021 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentu [číslo], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr s opakovanou možností čerpání ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalované č. [bankovní účet], a to až do výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 17,90 % ročně uhradit nejméně jedenkrát za 6 měsíců, resp. nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení. Dne [datum] žalovaná čerpala v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, dne [datum] pak žalobkyni uhradila částku 200 Kč. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, když neuhradila splátku splatnou dne [datum], žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně tak uplatňuje vůči žalované nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 800 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 950 Kč (1 x 300 Kč za upomínku ze dne 9. 5. 2019 + 3 x 500 Kč za výzvy k úhradě ze dne 28. 5. 2019, 17. 6. 2019, 18. 7. 2019 + 150 Kč za výzvu k úhradě ze dne 12. 9. 2019), kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 390,43 Kč za dobu od 8. 4. 2019 do 19. 11. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 477,26 Kč za dobu od 28. 9. 2019 do 19. 11. 2021, smluvního úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 17 800 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacen a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 800 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou dne 29. 9. 2021 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalovaná dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě ani přes svou osobní účast na jednání dne 9. 6. 2022 nevyjádřila. 3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně omluvila a žalovaná při něm ničeho neuváděla, provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny (žádost o kontokorent ze dne [datum], smlouva o kontokorentu ze dne [datum], podmínky pro kontokorent, oznámení o nedostatku peněz na splátku úvěru nedatováno, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], upomínky ze dne 28. 5. 2019, 17. 6. 2019, 18. 7. 2019, 8. 8. 2019, 12. 9. 2019, předžalobní upomínka vč. potvrzení o podání ze dne 10. 7. 2020, interní záznam o výpisu o čerpání z účtu, interní záznam historický výpis u účtu) a dospěl k následujícím závěrům. 4. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentu [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s opakovanou možností čerpání ve formě povoleného přečerpání běžného účtu žalované č. [bankovní účet], a to až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 17,90 % ročně uhradit nejméně jedenkrát za 6 měsíců, resp. nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení. 5. Avšak soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná čerpala v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, resp. že žalobkyně tyto žalované poskytla, neboť žalobkyně poskytnutí finančních prostředků žalované a případně jejich výši neprokázala soudu žádnou listinou ani žádným jiným důkazem. Listiny předložené soudu a v žalobě nazvané jako„ výpis o čerpání kontokorentu [číslo]“ a„ historický výpis z účtu [číslo]“ jsou pouze interními záznamy žalobkyně, které nejsou autorizované a není z nich patrno kdo, z jakých podkladů, ani kdy tyto listiny vyhotovil a v takovéto formě mají pouze hodnotu tvrzení, a nikoliv hodnotu důkazu. Plnění žalobkyně pak nelze mít za prokázané ani při hodnocení předložených důkazů v jejich vzájemné souvislosti. O všech neúplnostech v tvrzeních a nutnosti předložit či označit důkazy ve shora uvedeném rozsahu byl soud připraven žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), poučit, včetně poučení o tom, že nebude-li prokázáno poskytnutí peněz, soud žalobu zamítne. O možnost vyslechnout toto poučení a výzvu k doplnění a adekvátně na ně procesně reagovat se žalobkyně svojí neúčastí při jednání soudu připravila. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah založený smlouvou o kontokorentu (možného úvěru) podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“, podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně však neunesla důkazního břemene o tom, že žalované poskytla peněžní prostředky do určité částky a že žalovaná tyto od žalobkyně obdržela, a pokud nebylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků z titulu smlouvy o kontokorentu, pak se žalobkyně nemůže domáhat ani přiznání poplatků po splatnosti zahrnutých do jistiny a příslušenství pohledávky (úroky z prodlení a úroky z úvěru), neboť se jedná toliko o nároky odvislé od jistiny. Soud proto žalobu zcela zamítl. 7. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Ovšem vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celé řízení zcela pasivní, ani při jednání žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud tak na straně žalované žádné náklady neshledal a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.