10 C 107/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba], uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne 26. 4. 2022 bezúročná zápůjčka 10 000 Kč, která měla být splacena dne 26. 5. 2022 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Nárok sestává z nesplacené zápůjčky 10 000 Kč a poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky 3 800 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 26. 4. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] to za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou poukázala bezhotovostně na jeho účet č. [bankovní účet] dne 26. 4. 2022, kdy na účet žalovaného byla připsána téhož dne, jak bylo zjištěno z potvrzení [právnická osoba], které soud opatřil k návrhu žalobkyně. Žalovaný se zavázal uhradit částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 800 Kč, doba splatnosti byla sjednána do 26. 5. 2022. Roční procentní sazba nákladů na úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 4 933,41 %. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022 a to na základě realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 12. 9. 2022. 4. Soud při hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 ObčZ, k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V případě poskytnuté jistiny 10 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně za dobu 30 dní částku navýšenou o 3 800 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit za měsíc, tedy za velmi krátké období, jistinu navýšenou o 38 %, rovněž i výše RPSN byla samotnou smlouvou vyčíslena na 4 933,41 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši RPSN zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 5. Žalobkyně, ač k důkazům navrhovala kopii průkazu totožnosti, výpis z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky, ničeho z toho nedoložila. Soud tak nemá ani za prokázané prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když na smlouvu nelze pohlížet jako na bezúročnou, neboť sjednaný tzv. poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky není ničím jiným, než jinak nazvaným úrokem v pevné výši. Absence prověření úvěruschopnosti vede k absolutní neplatnosti smlouvy. 6. Protože je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, avšak bylo prokázáno poskytnutí financí žalovanému, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 10 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 10 000 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. soud další část žaloby vzhledem k výše uvedenému zamítnul. 7. Výrokem III. soud rozhodl s ohledem na ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, když úspěšnější ve věci byla žalobkyně a to v 72,5 % O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). S ohledem na to, že žalobkyně byla úspěšná ze 72,5 % a neúspěšná v 27,5 %, má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 45 %. Náhrada nákladů řízení by činila částka 2 070,50 Kč, z toho 45 % činí částku 932 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.