10 C 412/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení výživného určeného pro jeho zletilého syna s tím, že žalovaný je synem žalobce a výživné bylo žalobci naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 13. května 2020, č.j. 18 P 156/2011-559, 19 P a Nc 182/2019 na částku 2 900 Kč měsíčně. Žalobce žádá o zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že zletilý syn ukončil studium a to ke dni 1. 7. 2022. Žalobce požádal o zrušení vyživovací povinnosti k datu 17. 10. 2022, resp. k datu podání návrhu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Toliko prostřednictvím žalobce byla soudu zaslána dohoda mezi účastníky a ukončení vyživovací povinnosti, neboť žalovaný je již zaměstnaný a je schopen se sám živit. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby, když z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne Okresního soudu v Chebu ze dne 13. května 2020, č.j. 18 P 156/2011-559, 19 P a Nc 182/2019, bylo zjištěno, že žalobce je otcem žalovaného a uvedeným rozsudkem mu byla uložena povinnost platit na výživu žalovaného částku 2 900 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019. Ze sdělení Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské Karlovy Vary, příspěvková organizace, má soud za prokázané, že žalovaný již školu nenavštěvuje a ke dni 1. 7. 2022 studium na předmětné škole ukončil. Žalovaný nadále již nestuduje a nemá tedy nárok na výživné. <i>4. Podle § 911 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>5. Podle § 163 OSŘ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.</i> 6. V dané věci soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnosti samy se živit. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalovaný je zletilý, nadále se nepřipravuje studiem na budoucí povolání a je schopen se zapojit do pracovního procesu, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost zanikla. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož by měl plně úspěšný žalobce vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu má soud za to, že žalobci ani žádné náklady nevznikly.