11 C 230/2021-133 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že účastníci jsou jejich rovnodílnými spoluvlastníky, přičemž od října 2017 užívá nemovitosti výlučně žalovaný a měly by tedy být přikázány do jeho výlučného vlastnictví oproti povinnosti zaplatit žalobkyni částku odpovídající jedné polovině jejich hodnoty. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno tvrzení o rovnodílném spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem shora uvedeným, což potvrzuje též doložená kupní smlouva z listopadu 2007. Výzvami z listopadu 2019 a dále února a května 2020 žalobkyně prokázala bezvýslednou o vypořádání spoluvlastnictví dohodou účastníků. Dle závěrů znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] činí obvyklá cena nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku 2 640 000 Kč. 4. V dané věci bylo rozhodováno podle ustanovení § 1140 odst. 2 a ustanovení § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemkům shora uvedeným, přičemž o reálném rozdělení předmětných nemovitostí nebylo možno vzhledem k jejich povaze (bytová jednotka, garáž) uvažovat. Jelikož žalobkyně neměla o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví zájem, zatímco žalovaný se v této otázce nijak nevyjádřil (tj. neprojevil nesouhlas dle § 1147 věta druhá občanského zákoníku), přičemž s ohledem na jeho trvající užívání těchto nemovitostí lze zájem o přikázání do výlučného vlastnictví rozumně předpokládat, soud žalobou navrženému způsobu vypořádání vyhověl, podílové spoluvlastnictví k nemovitostem zrušil a tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výroky I. a II. rozsudku). Současně v souladu s ustanovením § 1147 občanského zákoníků vznikla žalovanému povinnost vyplatit žalobkyně přiměřenou náhradu odpovídající jedné polovině obvyklé ceny dotčených nemovitostí, tedy částce 1 320 000 Kč se splatností v prodloužené lhůtě dvou měsíců (160 odst. 1 občanského soudního řádu), jak to odpovídá návrhu samotné žalobkyně i přiměřené možnosti obstarat si uvedené prostředky, ať již prostřednictvím úvěru či prostřednictvím zpeněžení majetku (výrok III. rozsudku). 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Při vědomí specifik nadepsaného řízení považoval soud požadavek žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení v této konkrétní věci za odůvodněný, neboť žalobkyně prokazatelně usilovala o vypořádání spoluvlastnictví mimosoudní cestou (dohodou) ve shodě se svým žalobním požadavkem a následným způsobem vypořádání výrokem soudu, přičemž celé řízení bylo vyvoláno výlučně pasivním postojem žalovaného. Jinak řečeno, náklady nadepsaného řízení jsou tak v celém rozsahu přičitatelné žalovanému, neboť právě a pouze v důsledku jeho přístupu k otázce vypořádání tyto náklady vznikly. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 95 060 Kč za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu, účast na místním šetření, sepis vyjádření ke znaleckému posudku, jedna porada s klientkou dne [datum]) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby celkem ve výši 2 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovného k místnímu šetření ve výši 466 Kč (při počtu ujetých 66 km, průměrné spotřebě benzinu 5,3 l [číslo] km a amortizaci dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), náhrady za promeškaný čas na cestě v rozsahu dvou půlhodin ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady nákladů na znalecký posudek ve výši 5 869 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 110 695 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve stejné lhůtě jako v případě vyplacení vypořádacího podílu.