11 C 366/2022-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo dne [datum] prostřednictvím webového portálu k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě úvěrující přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 13. 10. 2021. Žalovaná však tomuto závazku nedostála, přičemž úvěrující pohledávku ze smlouvy postoupila žalobkyni, která ji uplatnila v řízení, včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se strana žalující nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Z provedeného dokazování nevyplynuly skutečnosti žalobou uplatněné, především nelze mít za prokázané tvrzení, že by došlo k postoupení uplatněných pohledávek z úvěrující na žalobkyni, neboť předmětem řízení byly učiněny pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] zatímco dle doložené notifikace i postupní smlouvy byly předmětem postoupení učiněny pohledávky ze smlouvy [číslo]. Krom toho smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, které se žalobkyně dovolává, je podle svého obsahu pouhou rámcovou smlouvou a není tedy sama o sobě způsobilá přivodit převod pohledávek. Již z tohoto důvodu tak soud musel přistoupit k zamítnutí žaloby pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Ostatně ani další žalobní tvrzení neodpovídají předloženým důkazům, neboť žalobkyně mj. uvádí, že úvěrující úvěr (ve výši 12 000 Kč) vyplatila dne 12. 9. 2021 pod variabilním symbolem [číslo], což je ovšem v rozporu s údaji předloženého výpisu z běžného účtu, podle kterého byl úvěr vyplacen jiného dne a pod jiným variabilním symbolem, což opět podporuje domněnku, že navržené důkazy se týkají odlišného úvěrového vztahu, který nebyl učiněn předmětem řízení. Z toho důvodu se tedy soud již nezabýval dalšími eventuálními konsekvencemi úvěrového vztahu a žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšné žalované. Na straně žalované ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.