11 C 78/2023-26 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že [právnická osoba] s.r.o. poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný nevrátil a tak se na její úkor bezdůvodně obohatil, kdy tato pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Ta se tedy domáhala její úhrady včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se strana žalující nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Žalobkyně přitom s jedinou výjimkou nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání svých sporných tvrzení (žalovaný se nijak nevyjádřil, tudíž žádné žalobní tvrzení neučinil nesporným). Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť pak v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Postup soudu byl pro žalobkyně zřejmý z řady předchozích obdobných věcí, nelze jej tedy v žádném případě považovat za překvapivý. K důkazu byl navržen toliko výpis z bankovního účtu žalobkyně a dále dotaz na banku žalovaného, nicméně nebylo žádného důvodu k provedení těchto důkazních prostředků za situace, kdy žalobkyně v řízení vůbec neprokazovala svou aktivní věcnou legitimace, tedy že by jí svědčilo právo žalobou uplatněné. Tyto posléze uvedené sporné skutečnosti prokázány být nemohly, neboť žalobkyně jejich prokazování nenavrhla (viz bod C návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyhrazený pro označení důkazů, jak si toho je sama žalobkyně vědoma, neboť v jeho rámci sama některé, byť nedostatečné, důkazy navrhla). Soud si přitom nemůže o své vůli vybírat, které z přiložených skenovaných listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže, neboť v tomto rozsahu nejde vůbec o procesní podání obsahující procesní úkon žalobkyně, nýbrž pouze o automaticky vygenerovaný seznam připojených listin, který může sice někdy obsahovat některé z navržených důkazů, byť jen ty v elektronické podobě, ale současně i řadu dalších nedůkazních dokumentů, př. různé plné moci, pověření, osvědčení o registraci, vyúčtování, různé propagační materiály a další pestré přílohy, leckdy bez jakékoliv vazby k předmětu řízení, stejně tak ovšem žádné důkazy obsahovat vůbec nemusí) k důkazu provede a které nikoliv. Lze tak uzavřít, že soud nemohl žalobě vyhovět pro neunesení břemene důkazního v otázce aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně v tomto směru přes výzvu soudu nenavrhla žádné důkazy k základní sporné otázce nabytí uplatněné pohledávky od úvěrující, kdy bez jejího prokázání nemá smyslu zabývat se dalšími skutečnostmi. Soud tedy žalobu, stejně jako v mnoha předchozích případech pro totožný nedostatek zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.