13 C 119/2023-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 101 667,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 268,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 192,59 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 005,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 34 005,94 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 2 946,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 631,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 585,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 26 585,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 28. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 18 326 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 12 972 Kč se žalovaná zavázala splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 971 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované. Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy do postoupení pohledávky žalobkyni částku 15 074,71 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit do 28. 10. 2021. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Dále mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 15. 5. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] podle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 11 028 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 19 940 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 12 375 Kč se žalovaná zavázala splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 037 Kč. I v tomto případě byla schopnost žalované řádně hradit úvěr ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované. Ke dni 16. 9. 2020 činil dluh na jistině 29 794,42 Kč a na poplatku 22 970,58 Kč. Po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky žalobkyni dále žalovaná uhradila částku 5 825,29 Kč. I v tomto případě byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 15. 5. 2019 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11 028 Kč, administrativním poplatkem ve výši 19 940 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 12 375 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 037 Kč (poslední ve výši 5 036 Kč). Dále má soud za prokázané smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 28. 10. 2019, že uvedená společnost poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 18 326 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 972 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 971 Kč (poslední ve výši 2 965 Kč). Obě smlouvy také prokazují, že žalovaná byla věřitelem jasně a srozumitelně seznámena s tím, kolik bude muset hradit na jednotlivých splátkách i kolik celkově zaplatí. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětné pohledávky vůči žalované byly postoupeny na žalobkyni. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu těchto smluv vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v prvním případě byla poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit v 18 měsíčních splátkách navýšenou o částku 43 343 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 160,86 %. Obdobně ve druhém případě byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit ve 24 měsíčních splátkách navýšenou o částku 31 298 Kč, což je i v tomto případě výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů. I v tomto případě je obsahem samotné smlouvy o úvěru informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 84,87 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. 5. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V prvém případě tak má žalobkyně právo pouze na částku 1 274,71 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a naproti tomu žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku 43 725,29 Kč. Obdobně ve druhém případě má žalobkyně právo pouze na částku 24 925,29 Kč s úrokem z prodlení, když z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná z částky 40 000 Kč uhradila ve splátkách celkem částku 15 074,71 Kč. 6. Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti uzavřených úvěrových smluv pro rozpor s dobrými mravy, přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ, a to v souladu s ustanovením § 1970 ObčZ nárok na vrácení jistiny poskytnutého úvěru po odečtení zaplacené splátky, jak je uvedeno výše, a to včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu zamítl 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.