13 C 135/2023-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 11 619 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s jejím právním předchůdcem, [právnická osoba] [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit společně s částkou 3 382,29 Kč a úrokem ve výši 236,71 Kč ve lhůtě do 10. 10. 2021. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit navýšené na částku 9 251,40 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. 4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [anonymizována tři slova], a žalovaným č. [anonymizováno] [číslo]. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi původním věřitelem a žalobkyní. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku ve lhůtě 30 dnů navýšenou o částku 1 251,40 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u tohoto úvěru výši 9 274,72 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalované). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu úroku, poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o typicky žalobu formulářového typu, kdy obdobné žaloby se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem vzniku postoupené pohledávky, by činila odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč a za tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH, tj. částku 252 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 2 252 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch ohledně částky 8 000 Kč, což činí 68,9 % z celkové vymáhané částky, naproti tomu žalovaný měl úspěch v části, kdy žaloba byla zamítnuta, tj. ohledně částky 3 619 Kč (31,1 %). Poměr úspěchu žalobkyně tak činí rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem (68,9 % - 31,1 %), tj. ve výši 37,8 % svých nákladů. Náklady žalobkyně činily celkem 2 252 Kč a z toho činí 37,8 % částku 851 Kč.