13 C 139/2023-13 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 18 853 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 2. 2022, na základě které žalovanému poskytla částku 12 300 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 195 Kč do 10. 4. 2022. Rovněž byla smlouvou o zápůjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouvou byly sjednány i poplatky za písemné výzvy k úhradě. Žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti poskytnutou částku nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, že dne 9. 2. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovanému poskytla částku 5 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému poukázala bezhotovostně a kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč, kdy doba splatnosti byla sjednána do 11. 3. 2022. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a úhrada dalších poplatků uvedených v čl. 2 smlouvy. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 2. 3. 2022 má soud dále za prokázané, že došlo k navýšení zápůjčky na celkovou částku 12 300 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl zvýšen na celkovou částku 3 195 Kč. Datum splatnosti se nezměnilo. Žalovaný žalobkyni částku 12 300 Kč nevrátil, kdy neuhradil ani žalobkyní požadovanou smluvní pokutu ve výši 3 195 Kč a vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy ve výši 2 500 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2023. 4. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), a to s ohledem na obsah smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Přestože předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou transparentní, je nutno poukázat na skutečnost, že za poskytnutí částky 12 300 Kč na 1 měsíc je požadována úhrada poplatku 3 195 Kč. Současně byly sjednány úhrady dalších částek spojených s prodlením žalovaného se splacením zápůjčky, a to včetně smluvní pokuty. Pokud soud posuzuje uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl uhradit žalobkyni za dobu 1 měsíce jistinu navýšenou o téměř 26 %. Ze samotné smlouvy vyplývá, že výše RPSN činila sazbu 28 849 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 5. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně jde o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalovanému jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V takovém případě má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 ObčZ, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 300 Kč, kdy sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný uhradil na dluh částku 775 Kč, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 11 525 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, kdy výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků obdobný, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.