13 C 169/2023-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatila částku 39 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 478,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 310,87 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 034,86 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 046,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 14. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem a poplatky ve výši 18 894 Kč, tj. celkem 40 894 Kč, se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované. Žalovaná naposledy uhradila dne 20. 6. 2021 částku 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne 14. 12. 2020 má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, poplatkem ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení případu ve výši 2 076 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované v hotovosti. Úvěrová smlouva prokazuje, že žalovaná byla věřitelem jasně a srozumitelně seznámena s tím, kolik bude muset hradit na jednotlivých splátkách i kolik celkově zaplatí. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 22 000 Kč měla žalovaná uhradit tuto částku ve 14 měsíčních splátkách navýšenou o částku 18 894 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 272,44 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 13 700 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistině ponížené o zaplacenou částku, tj. ohledně částky 8 300 Kč, spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch žalované byl větší, měla by právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalované žádné náklady nevnikly, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.