13 C 17/2023-72 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 27 889 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 8. 202 do zaplacení, částku 3 624,60 Kč a úrok ve výši 74,55 % ročně z částky 21 834,70 Kč od 23. 8. 2022 do 13. 9. 2022 ve výši 952,82 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 21 834,70 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 83 347 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřeli dne 22. 3. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 1 649 Kč. Žalovaný ovšem uhradil pouze dvakrát částku 1 649 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně částku 25 887,20 Kč na jistině, 998 Kč na smluvní pokutě, 600 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, 3 624,60 Kč na smluvní pokutě, úrok za poskytnutí úvěru uvedený výše a 404 Kč za pojištění schopnosti splácet. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 74,55 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 649 Kč Celkem tak měl žalobkyni uhradit 69 456 Kč Součástí smlouvy strany rovněž učinily ujednání o povinnosti žalovaného v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části v délce 30 dnů uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nejvýše však částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok, dále ujednání o povinnosti žalovaného v případě prodlení po zesplatnění úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně nehradil, když ani přes opakované výzvy ze dne 18. 7. 2022 a 15. 8. 2022 nezaplatil splátky úvěru za měsíce červen a červenec 2022, dopisem ze dne 21. 8. 2022 žalobkyně poskytnutý úvěr s příslušenstvím zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě vyčíslené dlužné částky ve výši 27 889 Kč do 10 dnů od data odeslání dopisu. 4. Uzavření smlouvy o úvěru a jednotlivá smluvní ujednání jsou prokazována návrhem na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22. 3. 2022 a oznámením o schválení úvěru ze dne 23. 3. 2022. Opakované výzvy k úhradě dluhu vyplývají z dopisů žalobkyně ze dne 18. 7. 2022 a 15. 8. 2022. Zesplatnění úvěru je prokazováno dopisem žalobkyně ze dne 21. 8. 2022 Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo na místě posoudit jako vztah ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je však nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 22 000 Kč měl žalovaný uhradit tuto částku ve 48 měsíčních splátkách navýšenou o částku 47 456 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 108,17 %. Předmětná smlouva je typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. V návaznosti na ustanovení § 588 ObčZ soud k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Samotná žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný uhradil částku 3 298 Kč, proto má žalobkyně právo pouze na částku 18 702 Kč s úrokem z prodlení. 6. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v této věci je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.