13 C 230/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 13 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 800 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit věřiteli částku 13 800 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, když neuhradil žádnou částku. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 800 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalovanému na jeho účet. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. Tyto důkazy uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, když o jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč měl žalovaný uhradit tuto částku ve lhůtě do 30 dnů navýšenou o částku 3 800 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 4 933,40 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto má žalobkyně právo pouze na částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení. 5. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku či poplatku. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o typicky žalobu formulářového typu, kdy obdobné žaloby se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem vzniku postoupené pohledávky, by činila odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč a za tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH, tj. částku 252 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 2 252 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch ohledně částky 10 000 Kč, což činí 72 % z celkové vymáhané částky, naproti tomu žalovaný měl úspěch v části, kdy žaloba byla zamítnuta, tj. ohledně částky 3 800 Kč (28 %). Poměr úspěchu žalobkyně tak činí rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem (72 % - 28 %), tj. ve výši 44 % svých nákladů. Náklady žalobkyně činily celkem 2 252 Kč a z toho činí 44 % částku 991 Kč.