13 C 243/2023-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 49 276 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 186,70 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 705,03 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 326,27 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 255,36 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Tuto částku spolu s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalovaného. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným dne [datum] má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 5 400 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalovanému v hotovosti. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětné pohledávky vůči žalovanému byly postoupeny na žalobkyni. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 30 000 Kč měl žalovaný uhradit tuto částku ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč navýšenou o částku 25 776 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 272,44 %. 5. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tabulkou o umoření bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na pohledávku částku 23 000 Kč, proto má žalobkyně právo na částku 7 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku a smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch žalovaného byl větší, měl by právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalovanému žádné náklady nevnikly, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.