13 C 300/2022-38 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že žalovaný byl ke dni 14. 1. 2019 vlastníkem motorového vozidla značky Škoda Octavia, [registrační značka], VIN: [kód]. Žalobu odůvodnila tím, že předmětné vozidlo prodala dne 14. 1. 2019 žalovanému, kdy bylo též žalovanému vozidlo předáno. Současně bylo dohodnuto, že vlastnictví evidované v rámci evidence vozidel převede na sebe žalovaný, k čemuž byl žalobkyní zmocněn. Změna vlastníka v rámci evidence vozidel však nebyla dosud zaznamenána. Žalobkyně je tak ohrožena jednáním žalovaného, které může případně vést k protiprávní činnosti, za kterou by jako evidovaný vlastník byla odpovědná právě žalobkyně. Žalobkyni může vznikat škoda spočívající v hrazení pojištění odpovědnosti vozidla při provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto titulu je již vystavena několika exekucím, kdy se Česká kancelář pojistitelů domáhá proti žalobkyni, jako povinné, příspěvku za dny, kdy vozidlo nebylo pojištěno. V této skutečnosti také spatřovala naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a jednání soudu se nezúčastnil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 14. 1. 2019 kupní smlouvu, podle které žalobkyně převedla vlastnické k předmětnému osobnímu automobilu na žalovaného. Nedošlo ovšem k „ přepisu“ vlastnického práva na žalovaného v evidenci motorových vozidel. Česká kancelář pojistitelů pak vede vůči žalobkyni exekuci k uspokojení své pohledávky. 4. Okolnosti týkající se uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní jsou prokazovány kupní smlouvou ze dne 14. 1. 2019. Skutečnost, že nedošlo k „ přepisu“ vlastnického práva k vozidlu v evidenci motorových vozidel, pak vyplývá zejména z výzvy zástupce žalobkyně. Exekuční řízení ze strany České kanceláře pojistitelů jako oprávněné vůči žalobkyni jako povinné je prokazováno listinami týkajícími se této exekuce. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Nejprve se soud podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) zabýval otázkou, zda je u žalobkyně dán naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení vlastnického práva žalovaného k předmětnému motorovému vozidlu. Výsledek tohoto řízení, tj. určení vlastnického práva žalovaného, může mít vliv na právní postavení žalobkyně, když dosud nedošlo k zápisu vlastnického práva žalovaného v příslušné evidenci motorových vozidel. Žalobkyně je vystavena negativním dopadům na ni vyplývajících z toho, že je v evidenci stále vedena jako vlastník vozidla. Sama žalobkyně však nemá možnost zajistit změnu zápisu vlastnického práva žalovaného v evidenci motorových vozidel. U žalobkyně je tak dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalovaného. 7. Kupní smlouva ze dne 14. 1. 2019 uzavřená mezi žalobkyni a žalovaným ohledně prodeje předmětného motorového vozidla žalovanému a k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného je platným právním úkonem, když splňuje veškeré podmínky a náležitosti podle ObčZ. Touto smlouvou tak došlo k převodu vlastnického práva k automobilu značky Škoda Octavia, [registrační značka], VIN: [kód] na žalovaného. Žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, ale naopak tímto vlastníkem je na základě uvedené smlouvy právě žalovaný. 8. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že osobní automobil značky Škoda Octavia, [registrační značka], VIN: [kód] je ve vlastnictví žalovaného. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch, kdy soud její žalobě zcela vyhověl. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a v nákladech na její zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) této vyhlášky za čtyři úkony právní pomoci po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 25. 1. 2023) a za čtyři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Součástí nákladů advokáta je i náhrada 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 15 552 Kč.