13 C 316/2022-48 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 10 982 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 897 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 345,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 500 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, částku 1 482 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen,,věřitel‘‘) a žalovaným byla dne 4. 5. 2021 a následně dne 3. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě kterých poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 16 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku do 1. 10. 2021, což žalovaný dosud neučinil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl věřiteli taktéž nárok na sjednanou smluvní pokutu ve sjednané výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 2. 10. 2021 do 7. 3. 2022 v částce 1 482 Kč. Věřiteli dále vznikl v souladu se smlouvou nárok na zaplacení poplatků za odeslání tří upomínek po 50 Kč, tedy celkem poplatku ve výši 150 Kč, když v petitu žaloby žalobkyně tento nárok učinila součástí kapitalizovaného úroku ve výši 3 747 Kč, tj. celkem 3 897 Kč. Dále také kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny pohledávky za dobu od 2. 10. 2021 do 7. 3. 2022 v částce 345,12 Kč. Žalobkyně se domáhala též zaplacení nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky v částce 545 Kč. Pohledávka věřitele byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez jednání na základě žalobkyní předložených listin. 4. Ze smluv o úvěru [číslo] uzavřených mezi věřitelem a žalovaným má soud za prokázané, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 247 Kč do 1. 10. 2021. Ze smlouvy ze dne 3. 6. 2021 a z bankovních výpisů vyplývá postupné čerpání finančních prostředků, přičemž nejprve byla čerpána částka 3 000 Kč v hotovosti a zbylá část ve výši 13 500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. Tyto důkazy uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, když o jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 16 500 Kč měl žalovaný uhradit tuto částku do 1. 10. 2021 navýšenou o částku 3 747 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem titulní smlouvy o úvěru je mimo jiné informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 1 151,1 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Samotná žalobkyně v doplnění tvrzení ze dne 17. 2. 2023 tvrdila, že žalovaný uhradil částku 7 000 Kč, proto má žalobkyně právo pouze na částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení. 6. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl úspěch účastníků ve věci obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.