13 C 34/2023-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 30 594 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 19. 12. 2021 uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě ji byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit celkovou částkou 30 594 Kč dne 21. 3. 2022. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] podle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s částkou 2 760 Kč ve lhůtě do 19. 1. 2022. Následně dne 23. 12. 2021 [právnická osoba], a žalovaná spolu uzavřeli další smlouvu, kterou došlo k navýšení úvěru na částku 25 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit společně s částkou 5 594 Kč ve lhůtě do 19. 1. 2022. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobkyni. 4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovanou, je prokazováno předmětnou smlouvou mezi [právnická osoba], a žalovanou [číslo] ze dne 19. 12. 2021 a ze dne 23. 12. 2021. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 3. 2021 mezi původním věřitelem a žalobkyní a oznámením o postoupení pohledávky. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. 5. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč měla žalovaná v souhrnu uhradit tuto částku do jednoho měsíce navýšenou o 5 594 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u této zápůjčky výši 1234,1 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalované). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 224 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 500 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 3 402 Kč. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, a to v části 81,8 % (úspěch 25 000 Kč z požadovaných 30 549 Kč). Naproti tomu její neúspěch činil 18,2 % (zamítnutí částky 5 549 Kč z požadovaných 30 549 Kč). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činil 63,6 % (81,8 % - 18,2 %). 63,6 % z částky 3 402 Kč pak činí 2 163,70Kč, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši.