13 C 354/2022-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 17 150,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dodávala elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Dodávka elektřiny za období od 2. 6. 2021 do 3. 3. 202 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 15 282,95 Kč. Současně žalobkyně požadovala částku 907,50 Kč za odpojení odběrného místa a 4x 240 Kč za upomínky plateb. Žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z toho, že oba účastníci s tímto postupem souhlasí. Předloženými listinami (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 31. 5. 2021, faktur žalobkyně [číslo] [číslo] obchodních podmínek žalobkyně a upomínek) má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy na dodávku elektřiny, kterou se žalobkyně jako dodavatel zavázala žalovanému jako odběrateli dodávat elektřinu do odběrního místa [ulice a číslo], [obec] a žalovaný se zavázal hradit její cenu. Fakturou [číslo] se splatností dne 24. 3. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku elektřiny za období od 2. 6. 2021 do 3. 3. 2022 ve výši 15 252,95 Kč. Další fakturou [číslo] žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 907,50 Kč na poplatku za odpojení odběrného místa. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. elektřinu, a žalovanému povinnost hradit její cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované částky. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1970 ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013, které stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále v nákladech na její zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 2 252 Kč.